Album máte, ale maturitu zatím ne…

Je pravda, že jsem si ho přála jako odměnu za maturitu. Muselo se samozřejmě připravovat s předstihem a s tím, že kdyby maturita dopadla špatně, bude mě hřát alespoň to. Poslední zkouška mě čeká 4. června.

Třinecká zpěvačka Markéta Konvičková

Třinecká zpěvačka Markéta Konvičková

FOTO: Petarda Production

Stylově je nahrávka dost roztříštěná. Nevadí vám to?

Pojmenovali jsme ji Tablo, protože to patří k maturitě. Když se podíváte na tabla různých tříd, zjistíte, že každý člověk na něm je jiný, každý je jiná osobnost. Mohla jsem si na tuto desku vybrat písničky, které se mi líbily, bez ohledu na to, v jakém jsou stylu. Proto je – řečeno s nadsázkou – každá písnička jiná.

Spolužáci se ke mně chovají krásně, přitom by samozřejmě nemuseli. Jejich dobro, čistota i osobnost mě posilují

Je tam taneční věc, bluesová, kytarovka, klavírovka a další. Každá je jeden spolužák ve třídě, přičemž každý ten spolužák je úplně jiný.

Inspirovali vás někdy v uměleckém životě vaši skuteční spolužáci z hotelové školy?

Moji spolužáci jsou úžasní, a to je vždycky inspirativní. Chovají se ke mně krásně, přitom by samozřejmě nemuseli. Jejich dobro, čistota i osobnost mě posilují. Měla jsem vždycky obrovské pocity štěstí, když jsem si uvědomila, že se s nimi nemusím hádat, protože mě v mém zpívání podporují, drží mi palce, nic mi nezávidí a naopak chápou, že je to někdy náročné. Dobrou náladu svých spolužáků jsem mnohokrát přetransportovala do svých písniček. Čerpám také z jejich příběhů a zážitků.

Na své třetí album jste žádnou skladbu ani text nenapsala. Necítíte se na to?

Něco jsem už napsat zkusila, ale nejsem typ člověka, který by přišel za svým manažerem a řekl mu, že něco napsal, ať se na to podívá. Prostě si jako autorka nevěřím. Než bych na své album prosazovala písničku, která není kvalitní, ale je ode mě, to si ji raději nechám takříkajíc v šuplíku.

Markéta Konvičková si nadělila album jako dárek k narozeninám.

Markéta Konvičková si nadělila album jako dárek k narozeninám.

FOTO: Petarda Production

Zkusíte to někdy?

Zatím se na to necítím. Myslím si, že mé autorské pokusy nejsou moc dobré.

Loni jste tvrdila, že si letos nahrajete album podle svého gusta. Jak jste si nastavila měřítka kvality?

Když jsme nahrávali druhou desku Kafe, bar a nikotin, spoléhali jsme na zahraniční autorský tým, především Steva Walshe. Tentokrát jsme chtěli nahrát písničky autorů z Čech a Slovenska. Požádali jsme je, aby napsali skladby pro devatenáctiletou holku, která chce lidi bavit a současně zaujmout jako zpěvačka. Autorům jsem psala o své představě i stylu, který bych od nich očekávala. Myslím si, že jsme měli štěstí.

Na albu se asi nejvíce srážejí taneční skladby s romantickými. Baví vás oba ty styly?

Baví, jinak bych se k nim nehlásila. Taneční skladby mají zajímavý obal, jsou rytmické, melodické a zábavné. Romantické skladby mám hrozně ráda, zvláště když jsou složité a mohu v nich ukázat, že umím zpívat. O to mi šlo také. A musím přiznat, že právě takové písničky dnes odpovídají tomu, co bych chtěla dál ve své kariéře dělat.

Úvodní písničku Z ráje jsem utekla vám otextoval Jaromír Nohavica. On ale své texty nerozdává na počkání. Jak jste ho přesvědčila?

Výrazně mi v tom pomohl můj manažer Petr Šiška, který se s Jarkem dlouhou dobu zná. Žádali jsme ho o text už delší dobu, ale jak jste správně řekl, vybírá si. Pokud není o písničce stoprocentně přesvědčen, do spolupráce nejde. Loni jsem dostala od své kamarádky, písničkářky Elis k narozeninám duet. Jarek ho slyšel a řekl, že by na něj zkusil napsat český text. Nakonec z toho sešlo, i když ten duet na albu je. Jmenuje se Bye bye.

Jarkovi jsme potom poslali několik skladeb, jestli by si třeba nevybral jinou. Líbila se mu melodie Dalibora Cidlinského a já byla šťastná, že si ji vybral. Víte, když jsem ji slyšela bez Nohavicova textu, měla jsem pocit, že jí něco chybí. Když Jarek poslal text, bylo jasné, že to byl právě ten jeho text.

Zpíval se vám dobře hned napoprvé?

Nic se v něm neupravovalo, seděl úplně přesně. Jediné, co mi na té písničce malinko vadí, je to, že je příliš jednoduchá na zpěv. Je to přesně ten druh skladby, která nepožaduje po zpěvačce velký rozsah a plyne v podstatě v jedné rovině. Současně je to písnička, která je právě v té své jednoduchosti krásná.

Kromě Bye bye, kterou zpíváte s Elis, je na vašem albu ještě duet se slovenským zpěvákem Denisem Lachem a také písnička s Danielem Mrózkem Sázka na život, která se objevila i na jeho nedávno vydaném albu. Proč taková koncentrace duetů?

Když mi loni bylo osmnáct, dostala jsem darem tři hudební perličky, tři duety. První byl s Elis, druhý s Denisem, se kterým jsme soutěžili v ČeskoSlovenské SuperStar, a třetí s Danielem. Všechny se mi líbí a zpívám je ráda. Mimochodem Elis pro mě napsala ještě jednu písničku, ale tu jsme bohužel nenatočili, takže je na desce o jednu hudební perličku méně.

Je tam ale písnička, ve které zpíváte s dívkou Nelou. Proč je na desce?

Lidé z Kapky naděje mi řekli, že existuje dnes čtrnáctiletá Nelinka, která má vážné zdravotní potíže, je v nemocnici a přeje si potkat se se mnou. Byla jsem šokovaná, protože mohla chtít vidět kohokoli jiného z českých hudebních hvězd, ale vybrala si mě. Navštívila jsem ji v nemocnici a povídaly jsme si. Nelinka je nesmírně chytrá a uvědomělá holka, která je smířená s tím, že její zdraví je tak podlomené, že tu za pár měsíců vůbec nemusí být.

Přesto z ní sálá spousta energie a lásky k lidem. Chtěla jsem jí to nějak vrátit a napadlo mě, že když si novou deskou plním sen, proč by si ho nemohla splnit i ona. Nabídla jsem jí, aby se mnou nazpívala písničku. Jsou v ní emoce i obrovská radost. O to v ní jde. Vážím si každé chvilky, kterou s Nelinkou strávím.