Článek
Dorota Nvotová, která už hrála v pár filmech a vydává vlastní hudbu, se vzdala pohodlného života, odhodila kariéru a odjela do Nepálu. Těžko si zvykala na tamní ostré jídlo a posolený ananas, ale vydržela. Postupně si zařídila cestovní agenturu a začala intenzivně pomáhat chudým dětem z ulice. Tyto „street kids“ žijí nejen v Nepálu, ale ve většině asijských zemí v katastrofálních podmínkách. Některé z nich hladoví, trpí nemocemi, fetují lepidlo nebo jsou i sexuálně zneužívány (často západními turisty).
Smyslem filmu ale není ukazovat z našeho pohledu extrémní asijskou chudobu, to je jen součást širšího příběhu velmi nekonvenční a velmi hubené hrdinky „s tenkýma nohama“, jak připomíná podtitul.
Je to příběh vyjadřující se k otázkám, které by si měl položit každý, dokud svůj život totálně nepromarní (i když Charles Bukowski říká „promarní ho stejně všichni“). Není přitom nijak originální, spíše podobný tisícům osudů mladých Evropanů, kteří začnou vnímat, že s naším životem tady něco není v pořádku. Že pokoušet se o kariéru a kupovat si stále větší byty a auta možná nestačí k tomu, aby byli šťastní. Následně se mnozí z nich vydávají do Nepálu, Indie, Tibetu, Kambodže či Indonésie (doplň libovolnou zemi třetího světa).
Pouliční děti
Ne se všemi názory Nvotové musíme souhlasit (například podivné srovnávání katolictví a buddhismu ve filmu moc nedává smysl), ale říká pár moudrých věcí a jedna z nich je, že Himálaj sice vaše problémy nevyřeší (podobně jako meditace), ale přesto tam jeďte, protože vám může dát úplně jiný pohled, díky němuž se možná nakonec všemu zasmějete.
Fulmaya alias Dorota Nvotová také zatím žádného osvícení nedošla. Zato zjistila, že žádné štěstí netrvá věčně ani v Nepálu, ale přesto má cenu tam pomáhat chudým dětem. A že kvůli jednomu podvodníkovi nemusíte zatracovat celé lidstvo. A to je na jeden malý česko-slovenský film docela velké poselství.