Boleslavská Manon slavila nedávno úspěch i v Praze, ve Studiu Švandova divadla, v prostoru pro tuto hru vhodném, neboť také v Mladé Boleslavi ji hrají na Malé scéně. Její dopolední představení hojně navštěvují adolescenti i puberťáci. Hříšná světice a její rytíř-zmoklá slepice des Grieux dojímá diváky bez rozdílu věku.

Obrana Vítězslava Nezvala

Manon v Městském divadle MB je holdem autorovi původního románu Prévostovi i jeho geniálnímu převoditeli do řeči básnické epiky - Nezvalovi. Zejména návraty k tomu druhému považuji dnes za výzvu nezapomínat na nejlepšího českého básníka první poloviny 20. století, autora Básní noci, Edisona nebo Podivuhodného kouzelníka, ale také Depeše na kolečkách, 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida nebo Manifestu poetismu jenom proto, že nejenom smlčel, ale i oslavil bezpráví ve Stalinově Rusku...

Laciná dehonestace Nezvala jde už tak daleko, že se nejenom zamlčuje jeho význam pro moderní české umění od poetismu k surrealismus, ale lacině se znesvěcují i jeho verše. "Na břehu řeky Svratky zblil jsem rozrazil," deklamuje ve jménu protimluvu "avantgardy pravicové" přední český komik B. Polívka na jiném jevišti...

Manon Lescaut je dokladem nejlepšího, co v českém dramatickém básnictví spatřilo světlo světa. V boleslavské inscenaci snad jenom jakási růžová zahrada, pergola nad hlavami představitelů hlavních postav, odvádí příběh i verš vstříc kýči. Neladí ani s rozervanosti des Grieuxe ani s posedlostí Tibergeho ani s bezprostředností přelétavosti Manon.

Ani puberťáci nehýkají

V inscenaci je nejvýraznější kvalitou výkon Petra Mikesky. Jeho Tiberge je schopen strojit léčky a spřádat osudy ve jménu ideologií. Strojení zla je přesvědčivé, aktuální i dnes. Dagmar Teichmannová v titulní roli vybavila Manon spalující vnitřní krásou, des Grieux Petra Prokeše je identický s prvním citovým vzplanutím chlapců na prahu dospělosti.

Jindy problémoví diváci mezi třináctým a sedmnáctým rokem vnímají příběh v jeho opravdovosti. Když napíšu, že ani nedutají, popisuji v dnešní kulturní nevychovanosti vlastně malý zázrak. Vnímají s humorem jen tu odlehčující Manoninu Pohádku o vose, které se zalíbilo na králově nose a která ještě Jiřího Suchého inspirovala, zatímco dnešní "avantgardu" už jenom dráždí, že tak psát nikdy umět nebude.

Městské divadlo Mladá Boleslav - Vítězslav Nezval: Manon Lescaut, režie Josef Kettner, výprava Věra a Jan Řeřichovi, hudba Štěpán Žilka.