He Jinwei zaujme rozměrnými obrazy, které často zachycují pouze lidskou tvář nebo osamělé postavy, Císařovský pracuje ve figurálních kompozicích s příběhy a symboly.

He Jinwei dokazuje, čím je současné čínské malířství přitažlivé a svůdné

Císařovský je lépe zařaditelný. Jeho tvorba patří všemi rysy k evropské postmoderně 80. a 90. let. V Brně má pár obrazů a rozsáhlejší soubor akvarelů s názvem Poustevníci, který je věnován vzpomínkám na dětství, útěkům z Prahy v 70. letech do lesů, skal a jeskyní Kokořínska, kde rodiče měli venkovskou chalupu.

Jeho cyklus je o snění a útěcích od reality, o osvobozujícím vztahu člověka ke zvířatům, o osamocení a hledání vlastní identity, o vlastní izolaci od temné doby kolem sebe, izolaci poustevníka, která může posilovat vše, co je v lidech dobré.

Císařovského akvarely jsem poprvé viděl před třemi roky na pražské Staroměstské radnici, což dost změnilo můj vztah k jeho tvorbě. Obrazy mi připadly nějak vykalkulované a vydřené, ale na akvarelu toho nemůžete moc měnit, je to lepší barometr kreativity než kresba. A nyní v Brně, stejně jako v Praze, Tomáš Císařovský přesvědčuje, že náročnou výtvarnou techniku zvládá s velkou zkušeností.

Číňan He Jinwei se narodil v roce 1967, je o pět let mladší než Císařovský. Absolvoval na Sečuánském institutu výtvarného umění a v současné době působí v Pekingu. Patří k čínským výtvarníkům střední generace, kteří spojují dohromady „asijské“ téma a „západní“ výtvarnou malířskou tradici.

Jeho obrazům dominují lidé, figury a tváře. Prostředí města či krajiny je jen minimálně naznačeno. Umělce láká barokní temnosvit italské a holandské malby 17. století, doslova caravaggiovské efekty světla zářícího z temnoty i figur akčně vystupujících z rámu obrazu. Vyzněním se ale spíše podobá německým romantikům přelomu 18. a 19. století s jejich mystickou zadumaností a pochmurností.

He Jinwei s úspěchem vystavuje v Německu a USA, patří k těm z „rudé“ Číny, kteří dnes jako vyhledávané hvězdy okupují umělecké přehlídky od New Yorku až po Benátky. Nabízejí autenticitu prožitku, umění, které je méně vymyšlené v ateliéru a více prožité v realitě – sociální i umělecké. Dovedou výtvarně pozorovat realitu fiktivní i skutečnou, znají dobře svoji domovinu, ale propadají stejné „prozápadní“ globální nostalgii i nové přecitlivělosti.

 He Jinwei: Na vyhlídce (olej na plátně 2009).

He Jinwei: Na vyhlídce (olej na plátně 2009).

FOTO: Repro z katalogu výstavy.

V tom všem nám He Jinwei dokazuje, čím je současné čínské malířství přitažlivé a svůdné. On sám maluje s velkou šikovností a bez rozpaků, ale v jeho obrazech je cosi temného a ponurého, možná až zlověstného.

V tiskové zprávě ke společné výstavě He Jinweie a Tomáše Císařovského se píše, že u obou výtvarníků jsou individuální naděje a konkrétní osudy konfrontovány s rekonstitucí historické paměti a s proměnlivým vyzněním symbolů minulých režimů.

Je to jako obvykle vyjádřeno typicky kurátorskou hantýrkou, která všechno dává do „kontextu“. V tomto případě však společná výstava obou výtvarníků skutečně takto působí.

Celkové hodnocení 75 %