Spisovatel Jiří Hájíček: Komunikujeme víc na dálku než spolu

Článek

V roce 2006 jste dostal Literu za prózu Selské baroko, tedy příběhy z doby kolektivizace vesnice v 50. letech. V jednom rozhovoru jste se přiznal, že si románu Rybí krev vážíte více jako díla dospělejšího. Trváte na tom?

Rybí krev je samozřejmě jiná kapitola. Teď říkám, že román Selské baroko je tak trochu psaní z archívů. Je to fabulace, oživení staré rodové historie ze strany mého otce. Ale Rybí krev mám jako román raději.

Je v něm víc odžitého, víc zachycená atmosféra, kterou jsem v osmdesátých, devadesátých letech na venkově zažil. A také jsou tam propracovanější postavy a hodně ze mě samého. Je to prostě nejnovější román, a i proto ho mám nyní nejradši.

Vaše hlavní postava, čtyřicátnice Hana, přišla o rodnou obec, která musela ustoupit výstavbě Temelína. A také o bratra, jenž skončil za mřížemi. O svých pocitech, starostech nedokázala promluvit ani s rodiči. Myslíte si, že je hodně rodin, kde lidé spolu nemluví, nebo si emoce neprojevují?

Pokrok nebo technika, řečeno v uvozovkách, se mi zdají hodně obludné

Myslím si, že v dnešní době se to děje víc než kdy jindy. V osmdesátých letech nebyl internet, nebyly mobily a podobně. Dnes už si v dětském věku každý žijeme jakoby sám pro sebe. Komunikujeme víc na dálku než bezprostředně spolu.

Asi je máloco horšího než ztratit domov třeba tím, že lidé musejí opustit místo, kde vznikne nová elektrárna. Anebo mít rodinu, kde člověk necítí oporu.

Víte, to je různé. Když jsem si před psaním dělal rešerše, mluvil s pamětníky. Vlastně tam žiju, vím, že opustit domov je těžké pro starou generaci, pro lidi, kteří své domovy vybudovali nebo je vystavěli jejich bezprostřední předkové. Trochu snazší je to asi pro střední generaci, a mladí lidé si najdou nový domov snadno. Vybudují si ho jinde, jdou do města, cestují, není to pro ně tak bolestivé. Je to generační věc.

Sám upozorňujete na to, že technika člověku pomáhá a zároveň ruší zaběhlé tradice třeba přirozenou komunikaci mezi lidmi. Nemáte pocit, že civilizace některými rysy svého technického rozvoje pracuje na vlastním zániku?

To je těžká otázka. Znovu si vzpomínám, že když jsem si dělal rešerše, tak jsem se třeba dočetl, že v Číně při stavbě soustavy přehrad Tři soutěsky byly vysídleny desetitisíce obcí a tisíce měst, což mě úplně ohromilo. Je to úplně jiné měřítko než pro nás v Evropě.