Ano, každý měsíc pět dnů vystavovala kurtizána Markéta Gautiérová v divadelní lóži místo bílých kamélií červené na znamení, že zákazníky nepřijímá. Když umřela, nosil japonské kytky na její hrob, možná opravdu každý den, znovu a znovu podváděný, nešťastný milenec Armand Duval. Tak proč ne Pán s kaméliemi?

Ach, umřít pro krásu

Nebyli by to Burani, nejchudobnější a nejlepší brněnské divadlo, aby si s tématem nepohráli, nezkoumali ho ze všech stran.

Caban hledal v Pánovi s kaméliemi souvislosti nejenom historické, třeba tematické příbuzenství s Prévostovou a Nezvalovou Manon Lescaut, ale také nadčasové. Do hry vstupují z publika problémy současníků, třeba studentů herectví. Tento akcent je ve výsledku výpovědí naléhavější, hravější, ve zcizování výmluvnější.

Šťastná divadla, ve kterých hraje Michal Isteník (Městské a Buranteatr). Jeho Duval s přesahy k rytíři Desgrieuxovi, to je jako vždy soustředěná a brilantní herecká práce, variace povahy a nálad, tentokrát nešťastného milovníka jakékoliv epochy.

Když hrají Burani

Hudbu složil Vojtěch Dlask, autor úspěšné buranské inscenace Dziady na motivy Mickiewiczovy básnické ikony Polska (nominace na Cenu Alfreda Radoka). Ve filmových dotáčkách se prosazuje kostýmérská invence Simony Rybákové.
Isteník by nemohl zářit bez spoluhráčů: zejména Kamily Zetelové v roli Markéty Gautiérové, Vojtěcha Blahuty coby Mladíka a v dalších rolích Lukáše Riegra, Miroslava Ondry a Pavla Nováka. Pán s kaméliemi, to je sonda do citů, pocitů, vztahů, problémů a názorů, které nemizí a nezmizí ani v odlidšťujícím se světě.

Buranteatr Brno - Alexandre Dumas ml., Šimon Caban: Pán s kaméliemi. Režie a scéna Šimon Caban, dramaturgie Simona Petrů, hudba Vojtěch Dlask, kostýmy Simona Rybáková a Babka. Premiéra 6. dubna 2013.

Celkové hodnocení 65 %