Vaše album je hudebně různorodé. Existuje styl, o který se opírá?

Každý v kapele poslouchá jinou muziku a má rád jiné směry. Pro mě osobně jsou modlou Pink Floyd. Myslím si, že jsem od nich přejal i to, že se neštítím žádného žánru. Jsem přesvědčen, že dobrou hudbu lze tvořit v jakémkoli stylu. Pokud jde o kapelu, kterou máme rádi všichni, jsou to Red Hot Chili Peppers. Naše tvorba stojí na rockovém základu, ale jako inspiraci vnímáme i pop, psychedelii, trip-hop a další.

Jaká jsou pro vás měřítka pro dobrou hudbu?

Momentálně zveřejňujeme nový singl a videoklip Sad King Billy. Jeho text se do jisté míry snaží odpovědět na vaši otázku. Inspirací k jeho napsání pro mě byla neustále se vracející hypotetická myšlenka: Co když existuje něco jako rezolutní pravda v umění? Něco, co řadí veškerá umělecká díla jasně za sebou dle jejich, pro nás skryté, kvality. Co když tedy každá kulturně založená věc už svým vznikem a svou existencí má měřitelnou hodnotu.

Vzhledem k tomu, že v umění jde především o vyjádření a zachycení emocí, měla by, podle mě, být hlavním faktorem schopnost vyjádřit se zcela přirozeně. Mým vlastním kritériem pro dobrou hudbu, literaturu, film, jednoduše umění je tedy přirozenost a pravdivost.

U koho je nacházíte?

V hudbě u spousty autorů. Třeba u skupin My Morning Jacket, IAMX, Radiohead a především Pink Floyd. Čím jsem starší, tím víc obdivuji lyrickou stránku textů Red Hot Chili Peppers. To, co zpěvák Anthony Kiedis píše, mě opravdu baví. Z literatury je pro mě inspirací americký spisovatel Dan Simmons. V jeho dílech čerpám spoustu zajímavých myšlenek, dvě ze skladeb na našem albu jsou jeho knihami přímo inspirované. Z poezie je to pak hlavně Allen Ginsberg.

Obdivujete i nějakého českého autora?

Přiznám se, že je moc nesleduju. Zajímavý ale pro mě je Robert Kodym. Považuju ho za skutečně poetického umělce, jeho texty mám moc rád.

Je důležité, aby v textech byla pravda vždycky?

Pravdu nechápu jen jako skutečnost a přiblížení opravdu prožitých událostí. Vnímám ji především jako to, aby daný autor – a není to vůbec jednoduché – byl ve stavu, kdy dokáže dát naprostý průchod svým emocím a je schopen je autenticky zaznamenat. Neomezuje se tím, jak by to mělo vypadat, nebo co se od skladby tohoto typu čeká. Nadneseně tomu procesu říkám osvícení. Je ale těžké tohoto stavu dosáhnout.

Tvoříte tak také?

Málokdy, ale zažil jsem už okamžiky, při kterých ve zlomku vteřiny vzniklo z mého pohledu pozoruhodné dílo. Dvě skladby z našeho alba takhle přišly na svět. U všech to tak bohužel nebylo.