Když už jsme u výsostného Hilského převodu, doufám, že Shakespeara nepotká osud Wildeova Jak důležité je mít Filipa. Pavlu Dominikovi ten název chamtiví dědicové autorských práv ve spojení se samosoudkyní zakázali. Selským rozumem – precedens: každý nový překlad musí nést jiný název. Na guláš po česku zaděláno.

Hlučno a ztěžklo

Možná právě v očarování Snem noci svatojánské byla předběžná opatření zrušena. Zakazovala v Ostravě a v Hradišti užívat Filipa, jako by „mít Filipa“ čili “mít fištrón“ vymyslel J. Z. Novák, překladatel stejně dobrý, ale holt překonaný.

V ND moravskoslezském před tou zprávou jako by se báli smát se. Gáborův sen je rozmarný, ale bez originálních nápadů. S výjimkou širokého spektra romantické hudební invence neprezidenta Vladimíra Franze, chválabohu umění zachovaného.
Ano, je komické, když rodiče nejenom na moravském venkově, ale také v antických Aténách nutí Maryšu do sňatku s Vávrou, když ona miluje Francka, ale je to takové – rozevláté a temperamentní sice, ale bez herecky opravdických vztahů a vazeb.

Hermie (Veronika Lazorčáková) miluje Lysandra (Ivan Dejmal nebo Aleš Bilík) a Helena (Petra Lorencová) Demetria (Igor Orozovič). Mají si ale vzít nemilovaného, Helena si navíc léčí mindrák. Jiskří to i v pohádkové říši Oberona (František Strnad) a Titánie (Pavlína Kafková). Pak se to všechno díky kouzlům ještě pomotá, jak víme.

I řemeslníci chystající na vládní trachtaci tragickou komédii o smrti Pyrama a Thisby humor spíš potí, než žijí (Vladimír Polák, Libor Olma a s nimi mladíci na scéně). Výkonem večera je vévodská Hippolyta a tanečně originální Elf Lady Bělaškové.

Modlitba za vodu

Jen snové jsou bažiny a jezírka lesní říše. Za třepotáním nastříhaného umělohmotného materiálu Kataríny Holkové má si divák domyslet vodu a pády do ní. V nedalekém Zlíně se ale opravdu hraje ve vodě (režie Pavel Khek). Je to kouzelnější, dráždivější!

Gáborův Sen noci svatojánské se bude divákům líbit. Inscenátoři ctí Hilského, mladí na jevišti jsou krásní, aténský vládce Theseus (Tomáš Jirman) přísný, moudrý. V nejlepším českém národním divadle chtějme ale víc. Aspoň něco, co by se blížilo humoru osvobozené inscenace Jak důležité je mít Filipa režiséra Víta Vencla.

Národní divadlo moravskoslezské Ostrava – William Shakespeare: Sen noci svatojánské. Překlad Martin Hilský. Režie Peter Gábor, dramaturgie Klára Špičková, scéna a kostýmy Katarína Holková, hudba Vladimír Franz, pohybová spolupráce Tomš Krivošík. Premiéra 11. dubna 2013 v Divadle Jiřího Myrona.

Celkové hodnocení: 60 %