Aby vzruchu nebylo málo, postaral se o další soutěžící Jeník Kořalka. Nepostoupil sice do finále, ale když opouštěl v neděli v noci pražskou Měšťanskou besedu, zatkla jej policie s podezřením, že v minulosti zneužil čtrnáctileté děvče. Další den byl propuštěn a podezření odmítl. Jeho příběh je bonusem, podle mluvčího TV Nova Daniela Plovajka jde mimo soutěž Česko hledá SuperStar.

SuperStar sledují i hudební profesionálové

Diváky televizního klání talentovaných zpěváků jsou i členové pardubické skupiny Ready Kirken. Z jejich města je finalista Julian Záhorovský, s kytaristou Zdeňkem Ceralem prý dokonce zkoušeli muzicírovat ve zkušebně.

"Viděl jsem asi jen dva díly a strašně se mi to líbí. Člověk se až diví, kolik lidí u nás umí zpívat," soudí zpěvák Ready Kirken Michal Hrůza.

Podle něho bude klíčové sehnat pro vítěze dobrý autorský tým. Domnívá se rovněž, že se mezi nimi najdou tací, kteří jsou schopni napsat si dobrou písničku sami, což by mohla být cesta, kterou málokdo očekává.

"Líbila se mi Aneta Langerová. Kdybych byl vydavatel, okamžitě bych ji nechal nahrát desku. Je strašně charismatická. Věřil bych písničkám, které by si vybrala. Zatím jsem neviděl nikoho lepšího. Poslal jsem jí hlas," uzavírá Hrůza.

Kytarista Ceral měl favoritku v Zuzaně Zaharowské. Ta se ovšem rozhodla v soutěži nepokračovat, i když by měla díky sympatiím poroty jistě šanci obdržet od ní Divokou kartu a dostat se mezi deset finalistů.

Jako jeden muž se pak Ready Kirken shodli na společném favoritovi. Je jím samozřejmě Záhorovský. Vždyť je z Pardubic a "na nic si nehraje," konstatují.

Z Druhé šance mezi deset finalistů postoupili Stanislav Dolínek (20) a Šárka Vaňková (16)

Standa sundal klobouk kvůli melíru

Jakým způsobem jste se do soutěže přihlásil?

Poslal jsem přihlášku, šel jsem na konkurz a teď jsem tady. O soutěži jsem se dozvěděl z televize, doma máme tři. Znal jsem ji z rakouské a německé televize.

Je atmosféra naší podoby soutěže od rakouské a německé odlišná?

Myslím si, že v Rakousku to bylo dost ležérní. Nebylo to tam tak vypjaté, jako u nás.

V jakém smyslu?

Nebyla tam tak hustá atmosféra, která by se dala krájet. Všichni určitě viděli mou reakci, když jsem dostal druhou šanci a rozbrečel jsem se. Víte, v naší první desítce čtvrtfinalistů se z nás stali velcí kamarádi, všechno to byli v pohodě lidi. Když jsem se dostal do druhé šance sám, strašně mě to vzalo. V tom je ta hustota soutěže.

Proč jste na Druhou šanci odložil klobouk, který jste měl v prvním čtvrtfinále?

Ten klobouk se mi líbil, i když jste napsal, že bych za něj měl podat na vizážistky trestní oznámení. Většina lidí mi řekla, že byl perfektní, jen asi dva lidé tvrdili, že jsem ho mít nemusel. Sundal jsem ho proto, že minule porota prohlásila, že bych měl už konečně lidem ukázat svůj melír. Splnil jsem její přání. Možná se ke klobouku někdy vrátím, nevím...

Skládáte si písničky?

Ano, dělám si texty i hudbu. Nejsem schopen ji ale zapisovat do not, protože stejně jako Lucka Bílá nemám notičky rád. V žádné kapele nezpívám, nikdy jsem k nikomu nechodil na hlasové cvičení a a sebou mám jenom průpravu ve školních sborech.

Dočkají se televizní diváci nějaké vaší skladby?

Když bude prostor, určitě. Půjde i o to, jak se bude líbit porotě. Pořád do toho může mluvit.

Jaký jste měl největší hudební zážitek?

Své úplně první vystoupení. Bylo mi čtrnáct, s gymnazijním sborem jsme zpívali v kostele v Klatovech a já zpíval sólo Ave Maria. Hlas se mi netřásl, ale kolena strašně. Sbor stál za mnou a všichni z toho měli strašnou legraci.

 

Kdyby nebylo zbytí, Šárka by hudbu vymyslela

Jakým způsobem jste se do soutěže přihlásila?

Viděla jsem upoutávky v televizi. Hrozně mě to lákalo, přihlásila jsem se sama. Chtěla jsem to spíš zkusit, a teď jsem v desítce finalistů a ani nevím, jak se to stalo.

Kdy jste si uvědomila, že máte šanci dostat se v soutěži daleko?

Když jsem se dostala do čtyřicítky. Říkala jsem si, že už přestává být legrace. Potvrdilo se mi to, když mi porota dala druhou šanci. Zároveň jsem si řekla, že to, co dělám, má smysl.

Jak jste před soutěží se svým vztahem k hudbě nakládala?

Osm let hraju na klávesy a jsem z toho nadšená. Když jsem třeba někde na dovolené a nemůžu si zahrát, svrbí mě ruce a dostavuje se nervozita. Alespoň si zpívám. Nedokážu si představit žít bez hudby.

Co kdybyste musela?

Buď bych se zbláznila, anebo bych ji vymyslela.

Zajímá vás pouze sólová dráha?

Ono je to podle mě lepší. Člověk je na pódiu sám za sebe, víc se ukáže. V kapele jste součástí nějakého celku.

Když ve finále neuspějete, jaký bude váš další vztah k hudbě?

Česko hledá SuperStar je obrovská zkušenost. Už teď to cítím, a to mám před sebou ještě minimálně jedno další kolo. Ať to dopadne jakkoli, určitě toho nenechám a budu se snažit dál na sobě pracovat.

Kdo podle vás soutěž vyhraje?

Můj favorit je Sámer Issa, a také Martina Balogová. Nikdy ale nevíte, co se stane. Mohou onemocnět nebo tak.

Ty dva favorizuje každý, máte nějakého tajného koně?

Co třeba sebe? Ale vážně, všichni finalisté zpívají perfektně, takže těžko říct.

Co děláte kromě muziky?

Ráda chodím do kina, sportuju a musím se učit. Ale nejraději ze všeho hraju a zpívám.