Jenže to není jediné životní trauma, které si Jan na kliniku přinese. Po návratu domů se mu opět začnou vybavovat části zážitků z dětství, kdy se ztratil jeho tehdy šestiletý bratr Sven. Nejenže jeho tělo nebylo nikdy nalezeno, ale následující noc se v autě zabil také Janův otec, prý nešťastnou náhodou.

Na památku mu po téhle události zůstane magnetofonová páska, na níž je nahraný Svenův hlas… a pak už jen věčné ticho. Od svých dvanácti let je tak Jan konfrontován se svým svědomím, protože Sven zmizel v momentě, kdy jej jeho starší bratr nechal sedět v noci na lavičce v parku. Mysteriózní příběh tím vším ale pouze začíná.

Napětí až do konce

Jana totiž čekají ve Fahlenbergu nejen vzpomínky otcových bývalých kolegů (přátel i nepřátel), ale i série dalších úmrtí, na jejímž začátku stojí nepochopitelná sebevražda mladé ženy. Psychiatr se pustí za pomoci novinářky Carly Wellerové do pátrání na vlastní pěst a nitky všech těch údajně náhodných neštěstí začne na pozadí nezastavitelných událostí pomalu, ale jistě spojovat dohromady.

Německý spisovatel Wulf Dorn (sám pracuje na psychiatrické klinice) slavil velký úspěch již svým debutem Trigger. Mrazivé ticho jeho vlohy pro detektivní román jen stvrzuje.

Je to napínavé, místy vysloveně fascinující čtení, při kterém sice teče spousta krve a psychické stavy hlavních hrdinů jsou chvílemi velmi daleko od normálu, Dornův cit ale utrpení a zlo vyrovnává změnami vypravěčského tempa, pohyby v čase a ději, nadějí, že všechno dopadne dobře.

Čtenář tápe až do samotného závěru, takže těch téměř čtyři sta stránek překoná s nedočkavostí a napětím, jaké poskytují třeba detektivky Friedricha Dürrenmatta. Inteligentní a čtivé zároveň.

Celkové hodnocení 90 %