Článek
Jde tu ale spíš o popis příčin začátku světové finanční krize vrcholící jeho rozhodnutím – s vědomím brzkého pádu banky dávané ratingovými agenturami stále za vzor – využít situace k vlastnímu prospěchu.
Proč by vlastně peníze z fiktivních obchodů, přitom ještě zatraceně reálné, neměly skončit na jeho účtu v bance jednoho z nejmenších států světa Andory, než „shoří“ v žáru série finančních krachů?
Snad i proto využil pro pseudonym jméno posledního krále Lydie, existující v Malé Asii, poraženého v šestém století před naším letopočtem Peršany, proslulého bohatstvím, spojovaného s formováním měnových systémů i ražením mincí, jehož podle Hérodota od smrti upálením po porážce krále Persie Cyruse zachránila jen výzva myslitele Solóna.
Je to smutné čtení o tricích bankovních praktiků. Vypráví o finančním zázemí naší existence, ale perspektivu nenabízí žádnou. Není ale od věci pohlédnout příčinám ekonomické „pravdy“ do očí.