Zatímco mladší (Veronika Freimanová) pečuje o stárnoucí maminku (Iva Janžurová) a čím dál méně zvládá nejen její zapomnětlivost a stařeckou pošetilost, ale i ohromný chátrající dům, ta starší, úspěšná, energií sršící a mladistvě vyhlížející (Dagmar Havlová) přijíždí pouze jednou za měsíc a stráví s maminkou jediné odpoledne, na které se však stará paní mimořádně těší.

Brzy se ukáže, že za spravedlivým rozhořčením unavené sestry, která „tu na všechno zůstala sama“, se skrývá zahořklost a žárlivost. Starší sestra podle ní „musí být vždy ta lepší“. Jak v očích maminky, tak mužů, konkrétně jednoho, kterého jí kdysi přebrala – a navíc se za něj provdala a má s ním děti, které jí samé osud nedopřál. O problémech se tu ani nelže, jako spíš mlčí.

Jenže když maminku, která se marně pokouší dát obě sestry dohromady, mrtvice naprosto znehybní, obě sestry se ve snaze zlomit chorobu vydají s matkou na vozíku na dovolenou do míst, na která mají všechny pěkné vzpomínky. Po krkolomné cestě autem následuje pobyt v luxusním hotelu bez výtahu, kde společně vláčí bezmocnou ženu po schodech a poté ještě po zasněžených lesních cestách. Brzy se ukáže, že vše je ještě jinak: muž, kvůli kterému se kdysi nepohodly, si našel milenku – a záviděné štěstí je jen zdánlivé.

Zpočátku vcelku živě, ale čím dál víc uměle budovaný příběh si pomáhá prvky černé komedie a v závěrečném smiřování i pohádkovou konejšivostí. Probouzí tím však dojem vypravěčské nejistoty, která si neví příliš rady nejen s postupným odhalováním vztahu mezi ženami, ale hlavně s vyhrocením konfliktu a konečným smířením. Ať už jde o samotný výlet a matku zapomenutou po hádce v lese, tak její podivuhodný samostatný návrat, na jehož konci přichází smrt.

Celkové hodnocení 60 %