Hlavní obsah

Lore běží o život. Před nacismem i sama před sebou

Novinky, Stanislav Dvořák

Lore je německá dívka, která neměla štěstí. Sotva začala pobírat dospělý rozum, musela přijmout zodpovědnost, na jakou nebyla zvyklá. Válka končí, její nacističtí rodiče mizí a zůstanou jen malí sourozenci, hlad a příslovečné oči pro pláč. Tak začíná drama australské režisérky Cate Shortlandové Lore.

Trailer k filmu LoreVideo: AČFK

 
Článek

Lore (Saskia Rosendahlová) vyrůstala ve falešném světě propagandy, umělého štěstí a nesmyslných snů o dokonalé společnosti germánských übermenschů. Během chvilky je nucena pochopit, že všechno, čemu věřila, je totální nesmysl, její otec „hrdina“ je ve skutečnosti zbabělec a matka rovněž nemůže být vzorem.

Dostat se bez peněz a bez jídla do téměř 900 kilometrů vzdálené vsi, kde bydlí její babička, se zdá být nadlidským úkolem, zvlášť když se musí starat o malé sourozence a vlaky ve zničeném Německu nejezdí. Musí se utkat nejen s hladem, ale také s vlastními předsudky a s nepříjemnou realitou koncentračních táborů, za které nesou její rodiče spoluvinu.

Skupina dětí se spojí se záhadným Thomasem (Kai Malina), který je zřejmě židovského původu (alespoň doklady tomu nasvědčují) a navrhne jim společnou cestu poté, co je před americkou armádou označí za své sourozence, a tím je uchrání od dalšího vyptávání či přímo zadržení. Zde se do scénáře vloudila menší chybka. Americký voják snadno uvěří neuvěřitelnému tvrzení - všechny děti totiž vypadají stejně a jsou pravým opakem snědého Thomase - jedině úplný hlupák by mohl uvěřit, že jde o příslušníky jedné rodiny (nevypadají ani jako příslušníci jednoho národa).

Hlad mají všichni

Jinak se však příběh vyvíjí ve věrohodných liniích - Lořina mladší sestra si schopného a hodného Thomase hned oblíbí, zatímco Lore sama se zmítá mezi zvědavostí a náklonností na jedné straně a rasovými předsudky na straně druhé. Ze začátku nechce s neznámým Židem ani společně jíst, přestože hlad mají všichni.

Slušné herecké výkony všech protagonistů podtrhuje nepřekvapivá melancholická hudba, založená především na klavíru a smyčcových nástrojích, která poněkud kontrastuje s vesele jarními zelenými exteriéry (v podstatě jde o les a pár rozbitých domků - vida, jak se dá natočit válečný film za pár eur).

Shortlandová vypráví dost pomalým tempem, což vzhledem k látce ani moc nevadí, a zachovává depresivní atmosféru. Film tak nelze označit za úplně strhující, ale určitě za docela povedený seriózní pokus vykreslit válku z pohledu zmatené dospívající duše.

Celkové hodnocení: 75 %

Reklama

Výběr článků

Načítám