Patříte k fotoreportérům, kteří se zaměřují na země válečných konfliktů, etnických čistek a bídu třetího světa. Někdy to vypadá, jako byste tam jezdil na moderní safari, jehož cílem je získat zajímavý úlovek. Co říkáte takovému názoru?

Mně se nelíbí termín lovit. Dobrá fotografie není trofej. Mnoha lidem může o tragédiích a problémech prozradit více než sebeemotivnější novinářská reportáž. Nejezdím střílet zvěř, ale zaznamenávat vyhrocené události a pak je znovu ukazovat. A je jen na vás, jestli moji práci přejdete v časopise bez povšimnutí, nebo jestli vás to přivede k nějakému zamyšlení a možná i osobnímu zainteresování na humanitární pomoci. Pohnutek k mojí práci je jistě víc. Rád cestuji a rád jsem prospěšný.

Své snímky berete jako novinářské dokumenty nebo je chápete jako součást současného umění, kde právě fotografie - dokument hraje značnou roli?

Nejlepší je vzájemné prolínání. Aby tam nebyla jen dramatičnost, emoce a hrůza, ale i výtvarno, protože pak fotografie lidi mnohem silněji osloví. Téměř každá dobrá fotografie je bezesporu i umění. Teď jsem měl v soutěži World Press Photo snímky zápasníků, kteří bojují na zvláštní červené hlíně a ta se na jejich zpocená těla nalepuje. Bylo to dramatické a současně esteticky působivé. Myslím, že mezinárodní porotu při udělení ceny zaujala právě výtvarná stránka mého cyklu.

Co říkají vaší práci ti, které fotografujete?

Vždy se předem ptám na jejich souhlas. Bez něj nefotografuji. Spousta lidí, hlavně v Asii, je tím potěšena. A nevadí jim, že je fotografujete ve chvílích a v prostředí, které by nám v našich poměrech připadaly jako zcela nevhodné. Někteří věří, že když upozorníte veřejnost na neštěstí, které se jim stalo, tak jim pomůžete. Že tím vyvoláte solidaritu. Jen málo z těch, které jsem oslovil, zásadně odmítlo. Několikrát jsem ale také zažil, že k tomu abych mohl fotit, riskovali někteří svůj život. V Kosovu, Čečensku i Palestině se stalo, že mi při střelbě svými těly kryli záda.

Celý rozhovor otiskne zítřejší Právo. Šibík v něm hovoří také o vlivu své práce na rodinný životě i o zkušenosti z islámských zemí.