Vrátila jste se na delší čas do Česka, přestože jste v New Yorku vykročila za svou kariérou. Jaké jste k tomu měla důvody?

Töpferová: Především spolupráci s Tomášem. Chtěla jsem, abychom se mohli potkávat, psát, zkoušet. Ale také jsem se chtěla napojit na rodinu, na rodnou řeč, poznat umělecké prostředí v Čechách. Navíc mám v Evropě kde hrát a je fajn nemuset organizovat všechny koncerty do třítýdenní šňůry. Již delší dobu jsem chtěla mít kotvu i v Evropě. Navíc mě sem kořeny asi opravdu přivolávají, cítím hluboký smysl v tom, že tu mám být.

Oba jste známí spíše z jiných žánrů. Proč jste se na albu Milokraj rozhodli hledat inspiraci v lidové hudbě Čech a Moravy?

Liška: Nastala doba, kdy zvažuji každý krok, který v hudbě udělám. Nic není beze smyslu, nic není náhoda. V současné chvíli je pro mě česká a moravská hudba něco jako objevení hlavičky hřebíku, který je slitinou několika kovů, ale bez té hlavičky ho jen těžko zatlučeš. Také chceme projektem poukázat na bohatství, jaké v české hudbě máme, ale ne všichni o něm vědí. A to nejen v zahraničí.

Töpferová: Když jsem s mámou a sestrou emigrovala do USA, odloučila jsem se od zdejší kultury. Ale moje láska k české a moravské hudbě přežila. Když jsem se vracela na Moravu a slyšela cimbálovou muziku, tak to se mnou vždycky zamávalo.
Důvodů, proč se chci k naší lidové hudbě přiblížit, je spousta. Především je prostě krásná. Fascinují mě lyrické polohy, zvláštní harmonické kadence, synkopy a změny v tempech typické ve folklóru. Ale jde i o něco víc než o muziku. Člověk může žít dlouho mimo svou zemi, dělat hudbu jiné kultury a velice se tak obohatit. Ale myslím, že je přirozené začít se v určitém momentě zabývat tím, odkud pocházejí a čím prošli jeho předci.

Díky zkušenostem ze zahraničí můžete porovnávat hraní tady a tam...

Töpferová: Hraní se podle zemí moc srovnávat nedá. Všude můžete narazit na perfektní podmínky a seriózní pořadatele, nebo na pravý opak.

Co se týče zdejší scény, určitě má světu co nabídnout. Jasně, i tady kulturu válcuje komerce, v centru Prahy nemůžete projít ulicí, která by nebyla plná krámů s blyštivými suvenýry. Ale to přece není důvod, proč lidé cestují do Prahy. Řada z nich tam jezdí jako do kulturní metropole, chce vidět unikátní architekturu, výstavu, koncert.

Jediné, co mi vadí a leckdo se za to na mě může zlobit, je, že Česko podle mě zůstává ostrovem kouře. Jenže když je někde zakouřeno, opravdu mi to nedělá dobře. Kašlu, nemůžu pořádně dýchat a zpívat. Nevím, proč se zrovna v Česku nedaří omezit kouření. Zřejmě je tu nějaká silná lobby.