Poprvé se autor proslavil snímkem španělského republikána, který padá zasažen frankistickou kulkou. Capa během přestřelky umístil fotoaparát zcela náhodně na okraj zákopu a ze skrýše mačkal spoušť. Nevyvolaný film pak odeslal do Paříže. A přes noc se stal slavným - on, syn obyčejného krejčího z Budapešti.

Válka jako stárnoucí herečka

Do světa se vydal už v osmnácti letech. Začínal v Berlíně, kam jel přes Československo a peníze na zbytek cesty mu prý půjčil pražský rabín. V Německu se živil jako pomocník ve fotografickém ateliéru. Vůně ustalovače a vývojky ho navždy omámila a o povolání bylo rozhodnuto. Aby se uchytil mezi fotožurnalisty, vydával se za bohatého Američana, který fotí jen proto, že je to jeho velká vášeň. Změnil si kvůli tomu i jméno. Endre Friedmann se nehodilo, Robert Capa znělo lépe.

V Paříži, kam jako Žid prchl před fašisty, byl všude, kde to vřelo. Jeho heslo znělo: pokud mám udělat dobrou fotografii, musím být u toho hodně blízko. Stal se očitým svědkem mnoha historických událostí. Ernst Hemingway pro svůj román Komu zvoní hrana čerpal mnohé informace o bojích republikánů a frankistů právě od něj.

Po vypuknutí druhé světové války Capa na pár let odjel do Spojených států. Do Evropy se vrátil se spojeneckými vojáky. Společně s nimi se 6. června 1944 vylodil v Normandii. Stál v první linii. A hodně riskoval. Američany fotil tak, že byl k palbě Němců zády.

Válku nevyhledával. Stala se prostě hlavní událostí jeho doby. On sám ji vůbec neměl rád. Prohlásil, že je jako stárnoucí herečka - stále nebezpečnější a stále méně fotogenická. A jeho přítel John Steinbeck k tomu dodal: "Robert Capa věděl, že válku jako takovou fotografovat nelze, protože válka, to je především emoce. Tuto emoci přesto fotografoval, když zachytil to, co bylo těsně vedle ní. Hrůzu celého národa dokázal odhalit ve tváři jediného dítěte."

Náhoda jménem mina

Náhoda Capu proslavila, náhoda mu také vzala život. Letos 25. května uplyne 50 let od chvíle, kdy ve Vietnamu jako reportér časopisů Time a Life nešťastně vstoupil na nastraženou minu.

V Indočíně chtěl nafotit cyklus Hořká rýže - konfrontaci střetnutí armády vybavené moderní vojenskou technikou s chabě ozbrojenými rolníky z rýžových polí. "Náhoda nad ním vyhrála", komentoval tragickou smrt Hemigway. Bylo mu teprve čtyřicet let. Téměř polovinu života prožil na frontách a uprostřed boje.

Na skvěle připravené pražské výstavě můžeme krok za krokem sledovat Capovo vidění světa. Odvážně fotil i Ruský deník ve Stalinově říši a dokumentoval také vznik státu Izrael. A občas si udělal čas na důvěrné fotografie blízkých přátel z umělecké branže: neopakovatelně zachytil spisovatele Hemingwaye i malíře Picassa.

Výstava Tváře dějin v Obecním domě však nepřináší jen snímky, kterými se dodnes jako ikonami moderní fotografie chlubí jím založená agentura Magnum Photos (Capa ji vytvořil na jaře 1947 spolu s Henri Cartier-Bressonem a Davidem Seymourem). Mezi exponáty najdeme také četné dobové časopisy a noviny, takže divák má kompletní představu o tom, jak Capovy nápady tehdy využívali editoři na stránkách tištěných médií. Část z bohaté dokumentace zapůjčila historička umění Anna Fárová, jejíž obsáhlý text doprovází i katalog výstavy.

Robert Capa: Tváře dějin, 7. dubna - 11. července, Obecní dům, Praha 1, denně od 10 do 18 hodin, výstava připravená agenturou Magnum Photos je pořádána ve spolupráci s Art Link, Francouzským institutem v Praze a Goethe-Institutem v Praze. Denně je na výstavě promítán 90 minutový dokument Robert Capa v lásce a válce vždy v 11 a 16 hodin.