Článek
Někdy si Mr. Slowhand zašel až do třicátých let (The Folks Who Live on the Hill), jindy do poměrně nedávné minulosti (Further On Down the Road od Taj Mahala). U folkového standardu Goodnight Irene dokonce ani nelze říct, kdy vzniknul. Zato Still Got the Blues od britského kytaristy Garyho Moora je z hlediska claptonovského vlastně nová písnička (stará jen přes dvacet let).
Old Sock je album nesmírně příjemné a oddechové. Někoho může překvapit, že se často radikálně mění styly (chvíli zní jak Sinatra, chvíli Willie Nelson, jindy je to Bob Marley), ale to je na sólových albech Erika Claptona celkem normální už pár let a posluchače to nijak rušit nemusí. Naopak to desku ochraňuje před pádem do nudy. Kromě toho na Old Sock také hostuje fantastická sestava pomocníků (Chaka Khan, Taj Mahal, Paul McCartney, JJ Cale, Steve Winwood).
Tato deska nebude v Claptonově diskografii zaujímat nějak významnou pozici, o tom žádná, nahrál si spíše pohodičku pro starého pána a udělal to kvalitně. Nenajdeme tu jistě hit, který zboří hitparády, v tomto už má Eric dávno hotovo. Po určitých lidech zkrátka nelze chtít, aby své majstrštyky pořád překonávali, protože už byli na úplné špičce a nikam výš jít nelze. Jackson nemohl překonat Thriller a Clapton nikdy nemůže natočit novou Laylu ani Tears in Heaven. A byl by blázen, kdyby se něčím takovým trápil.