Michal Dvořák: Přál bych si, abychom pak pokračovali dál

Prvního kola se zúčastnilo přes 480 lidí, což byla prý největší účast na castingu k muzikálu za poslední roky. Utvrdilo mě to v tom, že značka Lucie stále funguje. Nenašli jsme ale bohužel dost lidí podle našich představ, a tak ještě proběhlo druhé kolo, ze kterého vybíráme. Probíhaly i další separátní konkurzy. Domluvili jsme se, že nechceme obsadit do hlavních rolí profláklé muzikálové hvězdy. Některé tam samozřejmě nakonec budou, ale více nás zajímají mladí a šikovní lidé typu Ondry Rumla a podobně.

Máme sice jeden z rozhodujících hlasů, ale protože muzikál je souběh mnoha žánrů a uměleckých disciplín, domlouváme se „demokraticky“ s režisérem Petrem Novotným, choreografem Pavlem Strouhalem i uměleckým šéfem Hudebního divadla Karlín Pavlem Polákem.

Naším cílem je dokázat, že muzikál není sprosté slovo. V tom našem se bude hojně využívat moderních technologií a bude v něm hodně činohry. Filmové dotáčky má na starosti F. A. Brabec. Hledáme zpěváky, kteří budou i dobří herci, což se zatím jeví být největším problémem. Na činoherní role jsme oslovili takové střelce jako Karla Rodena, Pavla Lišku, Jirku Langmajera, Honzu Dolanského, Jana Budaře a Lukáše Vaculíka. Je otázkou, koho skvělé původní libreto osloví a kdo si na nás takříkajíc udělá čas.

Je skvělé. Tomáš je saxofonista skupiny Sto zvířat a píše pro ně i texty. Píše ale i pro další, například pro Lucii Bílou, a dva skvělé texty napsal v minulosti i pro Lucii, k písničkám Pod měděným nebem a Noc. Je také výborný dramatik a dramaturg. Všichni si ten příběh pochvalujeme, včetně režiséra Petra Novotného.

Je naplánovaná na druhou polovinu října 2013.

Takové jsou v tuto chvíli naše plány. Turné by mělo začít v květnu až červnu 2014. S těmi novými písněmi se teprve samozřejmě uvidí, ale když bůh dá a najdeme dost času, tak určitě vzniknou. Všichni z kapely máme své vlastní projekty, které jsme ještě úplně nepřerušili. Do toho chystáme turné, na které povezeme obrovskou scénu, která, myslím, v Čechách zatím ještě nikdy nestála. Chystáme také roční připomínkovou kampaň. Muzikál bude jednou z jejích součástí, Česká televize by měla odvysílat dokumenty o nás a koncerty, které má k dispozici.

Rozchod Lucie byl podle mě vyústěním vztahů, které v kapele byly už dlouho předtím. Myslím, že kdybych nejdřív neodešel já, odešel by někdo jiný, a kdyby to nebylo v lednu 2003, bylo by to jindy. Tím, že jsme se rozhodli zpívat česky, jsme si od začátku jasně určili teritorium pro naši hudbu. Naše popularita stoupala, hráli jsme v největších sportovních halách i na stadiónech, chodily na nás davy v řádu dvaceti až třiceti tisíc lidí. Takhle to nemohlo jít donekonečna, něco se muselo stát.

Podle mě se dostavilo vyčerpání a vyhoření z toho, že jsme vlastně nemohli jít dál. Dnes jsem rád, že jsme všichni živí a jsme schopní se spolu bavit. Lidé se ale samozřejmě nezmění ze dne na den, i když jsme se vrátili do kapely každý s novými životními zkušenostmi. Důležité je, že je mezi námi daleko větší tolerance a ochota naslouchat druhým, než byla v době před mým odchodem. Jsme schopni zase spolupracovat a já jsem rád. Když kapela hraje, problémy nejsou žádné. Lucie je nešťastnější, když je na pódiu, zní hudba, řinčí bicí, kytary a klávesy. V tu chvíli všichni víme, že tak je to v pořádku.

Je příliš brzy na to, abych uměl odpovědět. Potřebuju Lucii zase zažít při hraní a zjistit, jestli to bude fungovat. Byl bych samozřejmě rád, kdybychom hráli dál. Několikrát jsme se přesvědčili, že Lucie je fenomén, který dodnes funguje, a pro nás, členy kapely, je to vrchol toho, co jsme v hudbě zažili.