Článek
Chochola je známý především fotografiemi surrealistického mága Salvadora Dalího s vajíčkem. Ovšem jeho umělecký záběr je mnohem obsažnější, což výstava více než dobře ukazuje. Najdeme na ní jak dobové scenérie z měst, tak portréty osobností dané doby, sportovní momentky i historické reportáže z povstání v květnu 1945. Ve všech pracích je patrný Chocholův talent vidět věci z originálního úhlu pohledu. Je schopen přesvědčit pozorovatele, že tak, jak mu skutečnost předkládá, se opravdu udála.
Při detailním sledování kompozice určitého snímku, jeho prostorového rozvržení a postavení figur v prvním či druhém plánu, má divák dojem, že i on je zasazen do dění a je jeho přímým aktérem.
Snad i nabývá dojmu, že první polovina minulého století byla černobílá. Takovou sugestivní přesvědčivost mají fotografie Václava Chocholy.
Když sledujeme fotografii Ulička z roku 1942, získáme pocit, že jsme na ulici potkali opravdovou dámu a možná i nějakou filmovou hvězdu typu Adiny Mandlové či Lídy Baarové. Snímek Konečná (1947) má podobnou schopnost vtáhnout člověka do děje. I když je pojetí celé fotografie banální, neotřelý Chocholův pohled na věc z ní vytváří dílo hodné mistrů impresionismu. Hrubá šedočernobílá zrnitost potahuje prostor jakousi inverzní krustou, postavy i předměty jsou spíš jen tušené.
Silnou stránkou prakticky všech fotografií Václava Chocholy je schopnost vyprávět příběhy. A co víc, dokáže do nich zapojit i člověka, stojícího na druhé straně barikády. Přesvědčit pozorovatele, že i on má na celkové kompozici jednotlivých děl svou nepopiratelnou zásluhu, je dar, který dělá z obyčejného fotografa skutečného mistra.