PETRA MÁ RÁDA ČAJOVNY

Jakým způsobem jste se do soutěže přihlásila?

Přes internet poslední den, kdy to ještě bylo možné. Dozvěděla jsem se to na poslední chvíli od kamaráda ve sboru. Tu soutěž jsem znala z Německa, ale netušila jsem, že bude i u nás.

Váš postup mezi deset finalistů byl dosti překvapivý. Jak moc jste si věřila?

Věděla jsem, že zpívám ve velmi silné skupině a moc šancí jsem si nedávala. Naděje ale umírá poslední. Myslím si, že jsem lidi překvapila, protože v předcházejících sestřizích jsem moc nefigurovala. Určitě jsem si také vybrala dobrou písničku, respektive mi ji pomohl vybrat můj sbormistr.

Mohly zabrat i vaše slzy na pódiu. To vám také poradil sbormistr?

To rozhodně ne. Kdybych si měla něco nachystat, pláč by to určitě nebyl. Když jsem se rozbrečela, napadlo mě, že si ze mne budou lidi spíš dělat legraci. Navíc se neumím rozbrečet jen tak. V podstatě jsem docela veselý člověk. Na tom pódiu zvítězily emoce, dostalo mě, jak mě porota chválila.

Vyzařuje z vás vztah k hnutí hippies ze šedesátých let. Sympatizujete s ním?

Získala jsem si hezký vztah k tomu období, i když jsem ho nezažila. Vyprávěl mi o tom táta, poslouchá hudbu, která tenkrát frčela. Viděla jsem i nějaké filmy. Líbil se mi tehdejší životní styl. Do dnešní doby ho přetahuju trochu prostřednictvím svého oblečení a také tím, že nejraději chodím do čajoven. To je jedinečné místo.

Jaký je váš nejoblíbenější čaj?

Mám ráda ovocné čaje. Také ochucené černé.

Jaké máte coby zpěvačka ambice?

Vidím se spíš jako písničkářka. Chtěla bych také trošku experimentovat, sáhnout k orientálním, latinskoamerickým či středověkým rytmům. Nemám přesnou představu, ale chtěla bych jít tímhle směrem. Má hudba by měla být živá a plná, aby dokázala chytit za srdce. Třeba něco jako Čechomor. Když je slyším, je to nádhera.

Kdo podle vás soutěž vyhraje?

Nemám favorita, může se stát cokoli. Hodně záleží na divácích.

PETR DOKÁŽE I JAZZ, SWING A POP

Jakým způsobem jste se do soutěže přihlásil?

Sám. Chtěl jsem si tím projít, bylo to pro mě zajímavé a byl jsem šťastný, že u nás něco takového existuje.

Všichni kolem vás tvrdí, že jste "rocker". Vyhovuje vám toto označení?

Myslím, že mě vystihuje. Ne že bych byl nějaký metalák, spíš se cítím být rockerem, který je schopen zazpívat i popinu. Moje starší sestra Táňa zpívá ve skupině Janis Joplin Revival a odmalička mě vedla ke kapelám, jako byli Bon Jovi, Kiss a podobně. Namísto toho, abych si hrál s dětmi na pískovišti, jsem poslouchal, jak hraje jejich písničky na kytaru.

Zpíváte a hrajete na kytaru ve skupině Bon Jovi Revival. Uspokojuje vás přezpívávání skladeb svého oblíbence?

On je to hlavně koníček. Tu muziku mám rád a chci si ji zazpívat před diváky. Do budoucna neplánuji, že bych byl pořád v revivalu. Teď je to tak, že máme kapelu, chceme se sehrát a lidé na nás rádi chodí. Nehodlám se však vydávat za Bon Joviho.

Ale zatím se vám to moc nedaří...

Hodně to způsobuje fakt, že mě spousta lidí oslovuje Bon Jovi. Bude to tím, že jsem si vytvořil podobnou image a možná i podobně zpívám. Spousta lidí se mě ptá, jestli dokážu zazpívat i něco jiného. Dokážu. Mám zkušenosti se swingem, jazzem, popinou. Když zpívám anglicky, hlas mi jde do polohy Bon Jovi. Když ale zpívám česky, je to úplně něco jiného, jsem sám sebou.

Koho považujete za favorita soutěže?

Pro mě je největší talent Sámer Issa. Je sám sebou, vyzařuje z něho osobnost. Ale uvidíme. Spousta lidí se bojí, co s ním bude v dalších kolech, jestli zvládne češtinu a tak. Jsem na to velmi zvědavý. 

Při vašem čtvrtfinále porota v názorech na výkony soutěžících poněkud přitvrdila. Jaký na to máte názor?

Porota je absolutně upřímná a jsem rád, že taková je. I mně vytkla řadu chyb v předešlých kolech. Spousta lidí létá v oblacích a ona je srazí na zem. Myslím, že tak to v showbyznysu chodí, je to drsné. Nerozumím názoru někoho, kdo poté, co ho porota zpražila, prohlásil, že skončí se zpíváním.