Můžu jí vyčítat její potřebu neustálého sběru informací, když já tím trpím ještě mnohem více? Na omluvu můžu, slavný soude, říci, že to moje šmírování má pro mě hluboký psychoterapeutický (bojím se použít slovo "psychoanalytický") význam - vždy vyvolá úplné zemětřesení asociací.

 

Bezruký Frantík

Příkladně: Jedu metrem a pozoruji dívku, která má v obou rukách mobil a pomocí palců (!) píše esemesky. Dokonce to vypadá, že zprávy nejsou totožné (ale to jsem neměl odvahu ověřit).

Ihned potom mi naskočí vzpomínka na mého otce, který mi vyprávěl, že když chodil na měšťanku, tak u nich vystupoval Bezruký Frantík. Seděl na speciální židli, v prstech na obou nohách měl štětce a maloval jimi dva různé obrázky.

A od Bezrukého Frantíka je už jen kousek k povídce Ivana Vyskočila Síla vůle (Příhoda k předčítání). V jedné škole se připravují na návštěvu umělce Jana Kabíčka. Nikdo netuší, co si pod názvem jeho vystoupení (Síla vůle a její význam v životě) má představit, co se vlastně bude dít.

Vzrušení vrcholí, produkce začíná: Kabíček se uvedl do pohybu. Jeho levá ruka psala Uč se moudrým býti a pravá zároveň Mladí ležáci, staří žebráci. Pod to levačkou napsal Praha a zároveň pravačkou Brno. A docela dolů levou rukou napsal Přemysl Tonouš, což bylo jméno ředitele, a zároveň pravou Bedřich Smetana.

Po internetu třeba i albánsky

To, co se odehrává v hlavě, je možno sledovat i na internetu. 

www.zar.cz

Na stránkách nakladatelství Žár si můžete přečíst ve formátu pdf ukázku z knihy Richarda Sobotky Bezruký Frantík (2003). Pravé jméno hrdiny knihy je František Filip. http://www.language.brown.edu /CZH

Jednu povídku Ivana Vyskočila jsem našel v Antologii českých literárních textů Univerzity Brownovy (Brown University On-Line Czech Literary Anthology), kterou provozuje na internetových stránkách jazykové centrum Brown University v Providence, v hlavní městě nejmenšího státu USA Rhode Island.

Celkem je tu k přečtení 22 textů od A. Berkové, K. Čapka, K. J. Erbena, J. Haška, P. Řezníčka, Z. Svěráka a L. Smoljaka, J. Škvoreckého a I. Vyskočila. Jsou opatřeny zvukovou stopou, hypertextem, otázkami - a mě to nadchlo. Takhle bych se možná naučil i albánsky.

Vyskočilova povídka o návštěvě pojišťováka Takové torzo, to by si teprve žilo je hodně leacockovská, nicméně odvážlivce, který se chce vydat do české džungle rodů a pádů, příčestí minulých a přechodníků, nečeká žádná jízda Greyhoundem, ale pěší pochod cestou necestou.