Pražský výběr: Naše smíření bylo postupné

Čok: Vlastně jsme si nebyli příliš jistí, zda máme adekvátní zvuk.

Pavlíček: Přesněji řečeno, byli jsme si jistí, ale reakce na něj byly různorodé. Já byl ten, který to od kamarádů muzikantů nejvíce schytával a musel jsem jim spoustu věcí vysvětlovat.

Z mé strany jsem si ale kromě Prahy ty koncerty moc neužil. Odehrál jsem je s virózou, vyžral jsem to úplně do dna.

Čok: Jednou nám Michal dokonce před koncertem řekl: „Hele, kluci, kdybych umřel, tak hrajte dál.“

Kocáb: Poprvé v naší společné existenci jsme na turné vedli debatu o uměleckém produktu. Ten náš produkt byl zřejmě dobrý, přijetí bylo neuvěřitelné. Na všech koncertech bylo plno, diváci nesdělovali žádné pochybnosti a pokaždé byl ohlas ohromující.

To znamená, že se podařil takříkajíc dobrý produkt. Někteří ale měli tendenci ho neustále upravovat, takže docházelo k tomu, že jeden něco navrhl a někdo jiný, většinou já, měl pocit, že se šťourá v něčem, v čem by neměl.

Měl jsem za to, že když to všechno fungovalo, musíme to nechat tak, jak to je.

Kocáb: Kdepak. Spousta věcí vznikala náhodně – například příchod Ondřeje Soukupa v písničce S. O. S. Přišel na pódium, řekl „Haló, Soukup“, užil si ohlušujícího aplausu a odešel. Netušili jsme, že to lidi tak nadchne.

Stejně tak Pepa Novotný, náš tanečník. V minulosti se mu stávalo, že netrefil na jeviště a mnohokrát všechno pokazil. Lidi nám říkali, ať ho srazíme z pódia, protože si mysleli, že je to nějaký fanoušek.

My se tím ale strašně bavili, protože vždycky, když měl jít na pódium, nebyl k nalezení. Jeho přítomnost na podzimních koncertech také fungovala bezvadně.

Pavlíček: Z Josefa Novotného, který byl prvním manažerem Pražského výběru a je autorem textu k písni Proč jen já, se stal i šamanský autentický tanečník Pražského výběru.

Kocáb: Odehráli jsme písničky ze dvou svých prvních desek, které se opravdu povedly. A odehráli jsme je tak, jak byly na deskách zaznamenané. Myslím, že to byl dobrý nápad.

Pavlíček: Důležitou roli podle mě sehrála i psychologie smíření. Atmosféra koncertů byla hodně ovlivněna vědomím, že jsme zase spolu, že máme tu velkou mezilidskou kolizi za sebou.

Kocáb: Tehdejší prudká reakce Viléma Čoka byla podobná reakci dítěte, které zuří, že se mu rozcházejí rodiče. Jakmile jsme ale po pohřbu Václava Havla byli schopni zase se sejít a mluvit spolu, tato reakce odpadla. Pomohlo jistě i to, že s Michalem Pavlíčkem jsme ve věku, kdy na velké a dlouhotrvající rozmíšky nemáme energii. Je pro nás velmi náročné se s někým dlouhodobě hádat, a tak jsme za tím rozchodem udělali tlustou čáru.

Čok: Sorry, ale dělat ze mě dítě není na místě. Pětadvacet let a kompletní know how této kapely bylo v roce 2005 vymazáno. To se nedá přejít bez emocí. Dobře jsem si byl vědom, co jsme ztratili.

Pavlíček: To smíření bylo postupné. Když jsme navázali před rokem kontakt, tak se probořila zeď, ale ještě to chtělo čas.

Postupně jsme se sbližovali víc a víc, až se vrátil ten starý výběrovský duch. Nikdy předtím jsem nezažil, že jsem se tak hluboce rozhádal s jedním ze svých nejbližších kamarádů. Toto usmíření bylo pro mě silnou životní zkušeností.

Soukup: Musím říct, že koncert v Praze byl z mého pohledu vysoce ekumenický. Křivdu, která na mně byla spáchána před dvaadvaceti lety, kdy jsem byl označen za toho, který ze skupiny odešel kvůli penězům, jsem kapele odpustil ve chvíli, kdy jsem viděl ten obrovský úspěch, jenž mi přinesl můj krátký výstup. Bylo pro mě velkým zadostiučiněním, když jsem přišel na pódium v bílém smokingu a dvacet tisíc lidí bouřilo.

Soukup: Nic se nemá přehánět, člověk musí být skromný. Ale protože se mi takový úspěch zalíbil, vystoupil jsem i v dalších městech.

Kocáb: Zbytek kapely se kousal do rtu a říkal: „To snad není pravda!“ Několik měsíců jsme téměř každý den zkoušeli, dřeli jsme, dělali všechno pro to, abychom program dali dohromady a byl co nejlepší. A Ondřej si přijde ve vypůjčeném smokingu, řekne dvě slova a setře nás jako obtížný hmyz z rukávu.

Soukup: Nejsem zase taková lidská hyena a musím říct, že si ten nepoměr uvědomuju a že se mi chlapců na okamžik zželelo.

Soukup: Rýsuje se pár skladbiček, ve kterých bych měl účinkovat. Byl jsem tedy donucen vytáhnout nástroj, ve kterém byla po letech neužívání vyteklá baterka, a začal jsem zkoušet. Něco zahraju, ale bude to překvapení.

Kocáb: Budou lehce obměněné, s výjimkou koncertu v Praze, ten bude jiný. Pokud nás chtějí diváci ještě v tomto programu vidět, měli by přijít. Myslím si, že v budoucnu už koncert složený z písniček ze dvou našich prvních desek hrát nebudeme.

Pavlíček: V létě budeme hrát na festivalech, plánujeme asi dvacet vystoupení. V roce 2014 si ale dáme koncertní pauzu, při které chceme začít chystat nové album. Doufám, že se nám to podaří.