Jaké to je pro vás bilancovat?

Samozřejmě jsem věděl, že se dvacet pět let existence blíží, ale nejsem ten typ, co potřebuje nějaké monstrkoncerty. Když mi bylo padesát, taky jsem to neslavil, koupil jsem si flašku a vypil ji z dětmi. Ale když přišli z Unijazzu, že chtějí uspořádat koncert k výročí, tak mi to připadalo jako dobrý nápad.

Napadlo vás v době, kdy jste začínal, kam se až dostanete?

Kdyby mi někdo před pětadvaceti lety říkal, že budu dělat symfoňák, tak bych se mu vysmál, ale zájem o to roste, hrajeme s ním v dubnu a na příští rok připravujeme spolupráci s Brněnskou filharmonií.

Jablkoň vystoupil i na slavnostním večeru při předávání cen Anděl. Jaké to je účinkovat podobné akci, která má přece jen blíž ke střednímu proudu?

Nevidím v tom žádný problém. Popáckým akcím se nevyhýbám, není-li to vyslovený poblijón, je hezké když se na nich objeví něco jiného, než se line z rádií pro obecný lid.

Se Sestrami Steinovými jste si vyzkoušel roli producenta. Jaké to bylo?

Já přesně nevím, jak vlastně takový producent funguje. Mojí úlohou bylo vymyslet, jak hudbu obohatit. Měl jsem hlavně strach, abych nenarušil to, co už tam je, aby pořád bylo jasné, že jsou to Sestry Steinovy, i když moje ruka je v hudbě cejtit. Alespoň to všichni říkají.