Předcházející řadovou desku Nůž na hrdle jste vydali v roce 1999, novinku Umlkly stroje vydáváte nyní. Proč to trvalo tak dlouho?

Důvodů je několik. Snažíme se o udržení jisté kvality a přitom nelze alba chrlit každý rok. Také jsme chtěli točit v tom nejlepším fyzickém a psychickém rozpoložení, a když se na mě podíváte, je jasné, že v sedmapadesáti letech to nejde každý den.

Další problémy byly technické. Nepoužili jsme profesionální studio, ale točili jsme v menších prostorách s výborným vybavením. Jako hudebníci jsme samozřejmě měli pocit, že by bylo možné nahrávku pořád vylepšovat. Ze všech těch důvodů trvalo nahrávání asi dva roky.

Během práce na desce jste se museli obejít bez dvou tradičních opor Etc... Standy Kubeše a Olina Nejezchleby. Oslabilo to skupinu?

V Etc... hrají přední čeští muzikanti, takže oslabení necítím. Když odešel Standa, přišel houslista Honza Hrubý. Naše představa byla, že bude působit vedle violoncellisty Olina Nejezchleby, ale nějak se to nedařilo a Olin odešel také. Důvody byly vyloženě muzikantské. Na jeho místo se vrátil kytarista Petr Pokorný, čili kvalita nešla dolů. Olin se ale na desce podílel, zpívám dokonce jeho píseň. Jezdíme hrát koncerty v malém triu a také chodíme do hospody.

Proč se deska jmenuje Umlkly stroje?

Je na ní stejnojmenná písnička, to zaprvé. Když jsem dostal úkol najít název, spočinuly mi oči na slovním spojení "umlkly stroje" a představil jsem si, jak po dlouhé práci ve studiích pomyslné stroje konečně vypneme. Zpočátku to vzbudilo lehký úsměv, ale nakonec se to zalíbilo. Potom jsem volal našemu výtvarníkovi Karlu Halounovi a zeptal se ho, jestli je to dostatečně inspirující. Když řekl "ano" , nebylo co řešit.

Jaká vůbec titulní písnička desky je? Název evokuje cosi temného.

Napsal ji náš baskytarista Jirka Veselý a původně byla velmi odlišná od verze, která na desce je. Tíhla až k heavy metalu a z rámce alba vybočovala. Jirka po našich výhradách nelenil, napsal novou verzi a ta dopadla senzačně.

V písních používáte texty básníků Jiřího Dědečka, Vladimíra Holana a Ivana Wernische. Proč nekladete větší důraz na vlastní potenciál?

Jirku Dědečka máme rádi, protože jeho poetičnost je ironizující a trochu vytáčí, což nám vyhovuje. Já mám na desce také pár textů a když mám potřebu lyričtější až dramatické polohy, sáhnu po nějakém básníkovi. Wernische jsem dlouho považoval za underground, ale jednou jsem se dostal k jeho veršům, které mě nadchly. Báseň Nad usínající milovanou od Vladimíra Holana se na album dostala náhodou, to když jsem si jednou někdy ve dvě nad ránem listoval takovou silnou knížkou a tam na ni narazil. Zdála se mi čirá a čistá. Je to poloha, kterou neumím napsat. Nepovažuji se za tak dobrého textaře, abych otextoval celou desku. 

Co je na desce Umlkly stroje v tvorbě Etc... nového?

Pro mě osobně cesta do hloubky, do silnějšího prožitku. Mluvím hlavně o zpěvu, ale nerad bych to nazýval posunem. Podle mě je deska pestrá a řekl bych, že na ní není píseň, která by "padala pod stůl".