V opeře Nagano zpíváte legendárního hokejistu Jaromíra Jágra. Jaký je váš vztah k hokeji a sportu vůbec? O operních zpěvácích se traduje, že se sportu spíš vyhýbají.

To není můj případ. Můj vztah ke sportu je naopak velmi vřelý. Hraju nejen hokej a fotbal, ale mám i potápěčský průkaz. Sport je droga, která mi pomáhá odreagovat duševní vypětí, jemuž je operní zpěvák při představení vystaven. Nejsem typ, který odpočívá v posteli. Občas si zahraju fotbal i před operním představením, ale musím dávat samozřejmě pozor, aby se mi nic nestalo.

Jak se opera Nagano liší od Mozarta, jehož postavy na jevišti Stavovského divadla ztvárňujete?

Spousta lidí z oboru se mě ptá, zda mám vůbec zapotřebí zpívat moderní operu. A já odpovídám, že mám. Beru to jako milou povinnost. Má-li se opera vyvíjet dál, pak je třeba hrát opery soudobých skladatelů Jiná otázka je, jak se kterému při kompozici daří. Ale musím říct, že pro popularizaci operního umění mají tituly jako Nagano velký význam.

Mozart je důležitý pro mou hlasovou hygienu, ale jen s Mozartem zpěvák většinou nevystačí. Zpívat soudobou operu je pro hlas náročnější a zpěvák musí být opatrný, aby hlasu neublížil. Takže ano, Mozarta budu zpívat vždycky a rád, ale moderní opeře se nevyhýbám.

Jaké diváky byste na operu Nagano pozval? Hokejové, nebo spíš operní fanoušky?

Mile mě překvapilo, jak se diváci spontánně bavili na veřejné generálce. Nemám obavy, že by se divák, který běžně na operní představení nechodí, na Naganu nudil. Olympijské finále v Naganu také sledovali na obrazovkách lidé, kteří běžně na hokej nechodí. A olympijský příběh, který je také obsahem naší opery, zná snad každý. Takže bych srdečně pozval úplně všechny diváky.

Více o opeře Nagano přinese čtvrteční Právo, kde budu otištěny i ukázky z Duškova libreta.