Když v roce vyšla debutové album Sester Steinových Lile polní, zapůsobilo jako zjevení svou odzbrojující upřímností.

Karolina Kamberská a Lucie Steinhauserová v době, kdy image je nade vše, si dovolili nic nepředstírat a nezkaženýma očima odhalit pokrytecké tiché dohody dospělého světa. V jejich případě však dvojnásob platí panta rhei, o dva a půl roku starší nemohou vstoupit do stejné řeky, to by už by také začaly předstírat.

Novinka Můj tanec ukazuje, že se Sestry Steinovy dokázaly posunout. Jejich písně neztratily typickou přímočarost, což ukazuje úderné Lež má nohy dlouhé, jsou však propracovanější - zmiňovanou píseň ozvláštňuje fagot a tuba. V Ty jsi tak moudrá se objevují latinské názvuky umocněné jazzovou trubkou Michaly Gery, Advent je blues, a capella zpívanou lidovou Když jsem byla panenků oživují jen ruchy v pozadí, titulní doprovází jen perkuse a pizzicato houslí  a v elektrické Dceři moře si Sestry zavzpomínaly na doby, kdy hrály rock. Producent Michal Němec z Jablkoně odvedl skutečně dobrou práci.

Zatímco v hudbě Sestry Steinovy dospěly, v textech se to Karolině Kamberské nepovedlo. Uvědomuje si, že svět je přece jen složitější, zatím to však nedokáže přenést do slov. Nejpřesvědčivější jsou stále vzdorné verše "Možná mám na očích laciný stíny, ale nejsem slepá / Možná mám na puse lacinou rtěnku ale víc co říci," které vyústí ve varování před kompromisy konformismu: "Jsem to, co jsi zabila dobře ses mě zbavila / a já v tobě zůstávám za nocí ti zpívám."

Stejně tak povedená je titulní píseň "Nesnáším párový tance / Nesnáším pracky co chtěly by mě držet / Nesnáším předepsaný kroky / Můj tanec je ladnej jak elektrický šoky," Lež má nohy dlouhý staví na příliš prvoplánovém úvodním obrazu "Když zabiješ pětadvacet lidí / a tváříš se jak poraněný ptáče / ... / celej svět však s tebou pláče"  Ještě násilněji působí náboženské motivy, na nichž je patrné, že jsou vyčtené a neprožité. Sestry Steinovy: Můj tanec

Indies, 37:53