Článek
Nejde jen o zvolené téma, kde snad ani nelze kalkulovat s lacinou diváckou atraktivitou a které k veřejnoprávní televizi patří, ale hlavně o úroveň scénáře a jeho realizace. Film vypráví příběh pětatřicetileté ženy, která se bojí přiznat, že nechce být matkou, a tak přede všemi předstírá snahu otěhotnět, zatímco tajně užívá antikoncepci. Odvahu říci pravdu nachází pozdě a její dosavadní život skončí kvůli narůstajícím lžím v troskách.
Nellis umí citlivě otevírat intimní témata, aniž by sklouzla k sentimentalitě nebo přepjatosti, a jemně je vyvážit humornou nadsázkou. A protože projev představitelky hlavní hrdinky Anny Geislerové, matky Daniely Kolářové i sestry Ester Geislerové vychází jejímu střídmému a civilnímu pojetí vstříc, výsledkem je smysluplný celek, k jehož působivému vyznění přispívají i pěkné, filmové, někdy metaforické záběry.
Ženský film
Pod hladinou je ženský film v dobrém slova smyslu. Plánování rodiny je i tady sice záležitostí dvojice, ale pozornost se začne brzy stáčet od manželství k hrdince a jejímu ženskému světu, vztahům s matkou a sestrou. Ženské rodinné scény ve filmech Nellis nezklamaly snad nikdy, a tak ani nepřekvapí, že i tady patří dialogy těchto tří postav k nejsilnějším momentům.
Význam mužských postav však ustupuje a vztahy s nimi se pro hrdinku stávají jen počátkem cesty ke zjištění, „co vlastně chci“. Oddanému manželovi (Tomáš Pavelka) scénář určil, aby vedl ženě menstruační kalendář, plánoval početí a nad jejími narůstajícími pozdními návraty nezapochyboval, aniž by se divák o důvodech jeho „mimořádnosti“ dozvěděl cokoli víc – snadno mohl vyznít jako karikatura. Otázka, co ty dva vůbec svedlo dohromady, je sice nabíledni, ale uspokojivou odpověď by dal asi jen samostatný film vyprávěný z jeho perspektivy, a tak nezbývá než obrátit se k tomu, co nabízí autorka: ti dva se znají až žalostně málo.
Méně se bohužel povedlo pro příběh významnější setkání s psychoterapeutem (Roman Luknár), z něhož se vzápětí stane milenec. Vývoj dění je sice logický a dostatečně zdůvodněný, ale vše se odehraje v takové zkratce, až vztah vyzní jako účelově otevřená cesta ke smíření s matkou. Škoda. Nutno ale dodat – kdyby podobný zážitek dokázaly nabídnout i další příběhy z nového cyklu, ČT si k němu může gratulovat.