Scenárista a režisér Mel Gibson se v něm soustředil na dvanáct hodin Ježíšova zatčení, mučení, ukřižování a zmrtvýchvstání.

Kdo to nezná, nepochopí

Mel Gibson je ortodoxní katolík, což je celkem jeho věc. Po shlédnutí Umučení Krista se však jeví spíš katolíkem fanatickým, a to také bylo zřejmě hlavní příčinou, proč jako scenárista a režisér natočil velmi špatný film.

Příběh, který odjakživa poutá osobitostí výkladu (ostatně už evangelia jsou čtyři nikoliv shodné pohledy na věc) natočil bez nejmenšího prostoru pro pochybnost, jak se odehrál, natož aby se zabýval otázkou proč. Zaměřil se pouze na jeho obrazovou ilustraci, pohříchu tak drastickou, že vyvolá (pomineme-li milovníky sadomasochistických výjevů) především nechuť se na to dívat.

Z hlediska scenáristického je tu práce prakticky nulová. Nepoučený neznaboh se totiž nedozví pranic nejen o tom, proč někdo potřeboval toho nejspíš hodného, jen trochu blouznivého člověka tak krutě mučit a ukřižovat, ale ani kdo jsou jednotliví aktéři. Sledovat příběh je tedy pro něj nuda.

A jen trochu poučený ateista (o věřícím divákovi nemluvě) se zase nemá šanci dozvědět nic, co by z těch nejzákladnějších informací pro "nedělní školy" neznal: Jidáš Ježíše zradil, Petr ho třikrát zapřel, velekněží nad ním vyřkli svůj ortel, Pilát nejdřív nechtěl, ale pak si (doslova) umyl ruce a vydal jim ho. Zmučeného Ježíše vyvedli na Golgotu, ukřižovali a on pak vstal z mrtvých. Nic víc, jen satan hraje patrně trochu větší roli, než je obvyklé. Takže vlastně zase nuda.

Lopotná dřina

Oč méně si však dal Gibson práce se scénářem, o to víc si "užil" při zobrazení toho, jak Ježíše mučili a křižovali, což bylo evidentně hlavním cílem filmu. Mnohaminutové bičování, kde na záda dopadají nejen obyčejné, ale i hřeby vylepšené pruty, jež vytrhávají kusy masa, je jednak hnusné na pohled, jednak vyvolává v divácích pochybnost, zda by tak zřízený člověk ještě mohl vylézt na kopec (neřku-li tam vynést dvě těžké, stlučené klády), aniž by například jedinkrát omdlel.

Samo ukřižování se pak jeví hlavně jako lopotná dřina pro popravčí - neskutečně dlouho totiž trvá prorazit hřebíkem dlaň nebo vykloubit rameno muže, aby jeho druhá ruka dosáhla na druhé rameno kříže. V tu chvíli už ovšem mohou senzitivnější věřící ztrácet vědomí a citlivější diváci zase - z věčného přivírání očí - klidně spát. Nic překvapivého se stejně nestane.

Ježíše ztvárnil - stejně jako Gibson silně věřící katolík - Jim Caviezel. O jeho výkonu však lze stěží hovořit, protože s výjimkou dobře zahraného politika Piláta (Christo Naumov Šopov) nepřesáhly ostatní role včetně té jeho úlohu pro komparsisty. A pokud jde o režii, jediný, navíc notně zhůvěřilý "nápad" je zpomalování záběrů.

Mel Gibson byl zkrátka při natáčení Umučení Krista mnohem víc o jediné pravdě přesvědčeným věřícím než filmařem, a to je špatně, ať jde o jakoukoliv víru nebo přesvědčení. Paradoxním výsledkem totiž je, že divákovi, který se z jeho filmu vlastně nic (případně nic nového) nedozvěděl, se při odchodu z kina vkrádá do hlavy - zcela proti Gibsonovu záměru - pochybnost nejzákladnější: Bůh ví, jak to tenkrát vlastně všechno bylo.

Umučení Krista, USA 2004, režie: Mel Gibson, scénář: Mel Gibson a Benedict Fitzgerald, kamera: Caleb Deschanel, hudba: John Debney, hrají: Jim Caviezel, Christo Naumov Šopov, Monica Belluciová, Maia Morgensternová a další.