Petr Kracík není posedlý mocí temnou. Má jen chuť pouštět se opakovaně do Mefista. Po brilantní dramatizaci Francouzky Ariane Mnouchkineové v Pardubicích stvořil nyní rozmáchlejší repliku Mefista v Městském divadle Brno. V dramatizaci tak trochu okoukané, méně celistvé, nicméně z pera vlastního a Ladislava Stýbla.

Herec s názorem?

Asi platí stále „nevstoupíš dvakrát do stejné řeky“, i když divadelníci se tváří, jako by starého mistra paradoxu Zénóna neznali. Za almužny, které stát v centru Evropy do kultury stále ostudněji jen trousí, budu poslední, kdo jim takovou praxi bude vyčítat.
Nebude moc ani kritiků, kteří mohou srovnávat. Budiž řečeno aspoň to základní: Ladislav Špiner v Pardubicích byl Mefistem výsostným a právem za tu roli obdržel Thálii. Úžasné nasazení, opravdovost, přesvědčivost, a o to větší věrohodnost celku.

Martin Havelka je Mefistem nejistým, ještě na premiéře zápasícím spíš s textem - je ho ovšem úctyhodná suma! - než s Höfgenovým charakterem. Herec jako by se právě rozhodoval, jestli ve své přirozené komediální rozmáchlosti uplatnit odstup, režisérem viditelně omezovaný. Celek to ovšem spíš znevěrohodňuje.

Za všechny scény jedna, v níž Höfgen ještě před nástupem Hitlera k moci vystupuje - za úplatu, nikoli z přesvědčení - na komunistické agitce kolegy Otto Ulrichse, kterého Michal Isteník hraje přesně, bez módní ironie, tedy bez úsměšku nad třešničkami. Levicově revolučnímu poblouznění podléhaly i velké osobnosti avantgardy. Hrát ten výstup s úšklebem nad rolí je laciné, i když to konvenuje vkusu rychlokvašených bigotů v ODS, ještě včera normalizačních kariéristů.

Sloužíme lidu!

Bez srovnávání kvality takřka absolutní (Pardubice) s inscenační úrovní jen přibližnou (Brno) je ovšem Mefisto stále stejně naléhavým tématem o absenci charakteru nahrazeného ctižádostí, ješitností, sebeobdivem, bezskrupulózností. Je třeba dodat, že po kariéře za třetí říše dokončila se cesta skutečného Höfgena (Gustafa Grüngense) stejně oddanou službou denacifikovanému, demokratickému Německu.

Klaus Mann zemřel už v roce 1949. Vytvořil ale v Mefistovi univerzální postavu 20. století, člověka ochotného sloužit k naplnění vlastní kariéry komukoli. Zítra, kdo ví, stane se jeho hrdina třeba oddaným islamistou. Nic se nebojme, u nás takoví ovšemže nežijí!

Městské divadlo Brno - Klaus Mann: Mefisto. Divadelní adaptace Petr Kracík a Ladislav Stýblo. Režie Petr Kracík, dramaturgie Ladislav Stýblo, scéna Jaroslav Milfajt, kostýmy Andrea Kučerová, světelný design Martin Seidl, hudební spolupráce Viktor Kracík, pohybová spolupráce Simona Lepoldová, Josef Jurásek, dramaturgická spolupráce Jiří Záviš. Premiéra 9. února 2013.

Celkové hodnocení: 65%