Hlavní obsah

Devátá vlna smetla v Hradci i Krysaře

Právo, Jiří P. Kříž

V programu ke Krysaři, kterého pro režiséra Jana Friče a pro hradecké Klicperovo divadlo zdramatizoval Ondřej Novotný, vyslovil vedoucí tvůrčího týmu naději, že snad po představení aspoň „jeden z diváků zajde do knihovny a vypůjčí si knihu veršů - třeba Ivana Blatného...“

Foto: Jiří P. Kříž, Právo

Kroky. Co je to? Prázdno. Můžeme číst za Krysařem Davidem Smečkou v závěru.

Článek

Je přesvědčený o tom, že Viktorem Dykem inspirovaná inscenace o svobodném tulákovi obdařeném mocí vyvádět z měst krysy je opřena o poezii, o krásu slova. A že účinnost slova a svoboda jazyka divákovi nedá spát, bude jimi opojen - a vykročí tedy k básníkům, a také k Fričovi a Novotnému.

Báseň nebo Alles Gutte?

Divadelníci dokážou někdy podlehnout sebeklamu. Že mluví třeba matka Agnes verši Ivana Blatného a že jsou s námi také Josef Hora, Karel Čapek nebo Filip Topol, to bez nápovědy nepozná ani sečtělý divák. Je sice dobré pozapomínané české básníky vyvolávat z par, proč ale právě v Dykově Krysařovi?!

Je to snažení takové - ve vzduchu trčící. Momentální nápad jak výpověď na jevišti ozvláštnit, ale i zbytečně zkomplikovat; postavit mimo čas a prostor. A to už vůbec nepřihlížím k faktu, že právě levičáci Hora nebo Blatný by se s Dykem, národním demokratem do morku kostí, sejít na poli nějaké shody krásna ani nemohli.

Nemusíme politizovat, to přenechejme věčně stejně "bojujícím" (to slovo odjakživa nesnáším) partajím, ale mlžit historická fakta také možné není. A jak hledat režisérovo opojení krásou v inscenaci, která je od prvních taktů až po finále napěchována dekadentními karikaturami, charaktery pokřivenými tělesně i duchovně?

Do montáže se místo krásy vloudí i tyrolácké či bavorské "hózny" s padacím mostem a básnické slovo supluje Alles Gutte à la Česká soda. Lidé z divadla jdou nepotěšeni nejen příběhem hamelnského pištce, ale také vším balábile tvářícím se jako introvertní zadumanost, které oni mají přicházet na kloub a ještě jít zítra do knihovny.

Krysař fanfarón?

Jenom místy probleskne opravdu lyricko-romantická podstata příběhu z rozhraní pekel na tomto světě a budoucnosti tam někde za propastí mýtické hory Koppel tyčící se nad středověkým městem. Za ní je možná naděje, možná ale jen smrt.

Cožpak o to, herci se v Krysařovi vyřádí. Neakceptovatelný posun v charakteristikách začíná ale už v Krysařovi Davida Smečky. Je to mnohem víc fanfarón a blázen než filozof obdařený velkou mocí, a proto také velkou odpovědností za lidi v místech, kterými prochází.

Klicperovo divadlo Hradec Králové - Viktor Dyk: Krysař. Dramatizace Ondřej Novotný. Režie Jan Frič, dramaturgie Jana Slouková, scéna Nikola Tempír, kostýmy Iva Němcová, hudba Jiří Hájek. Premiéra 9. února, psáno z 1. reprízy 12. února 2013.

Celkové hodnocení: 60%

Reklama

Výběr článků

Načítám