Coelho je samozřejmě autor nám velmi blízký. Není to tak dávno, co v Salonu, literární příloze Práva, uveřejňoval své eseje. Názory člověka, jehož díla byla přeložena do sedmdesáti sedmi jazyků a zatím se jich prodalo 145 miliónů výtisků, si pozornost jistě zaslouží. V nedávné době prodělal operaci srdce a to ho jistě vedlo k dalším zamyšlením nad smyslem života. Brazilský „revolucionář“, mučený tehdejší vojenskou juntou, se po čase rozhodl dívat na svět jinak. Je zajímavé, že se všude připomíná jeho Svatojakubská pouť do Santiaga de Compostela v roce 1987, která je zmiňována i na záložce této knihy. Přitom on sám v Praze s radostí zvěstoval, že pět let před tím, v roce 1982, navštívil naše hlavní město a modlil se u Pražského Jezulátka na Malé Straně.

„Žádal jsem ho, abych se stal slavným spisovatelem. To se mi podařilo, a tak jsem mu přijel poděkovat,“ řekl mi v roce 2005. Souvisí to i s touto knihou. Jistě pohlédl do tváře věčnosti a znovu se zamyslel, co je v životě důležité. Vybral si vlastně komentář rukopisů nalezených v městě Akkonu, posledním centru dobytém na Středním východě protivníky křesťanství.

Příběh prózy začíná 14. července 1099, což je chvíle předcházející dobytí Jeruzaléma a založení katolického království po první křižácké výpravě. Právě před okamžikem úvodní bitvy sejdou se lidé hodlající naslouchat řeckému učenci Koptovi a ptají se ho na věci nesouvisející s následující, jistě prohranou bitvou. Naopak, otázky souvisejí s věcmi trvalé duchovní hodnoty, jako jsou „pocit osamění“, „láska“ i „jak lze dohonit ztracené chvíle“.

Jistě nejde o podobu jeho zřejmě nejlepší předcházející prózy Alchymista, byť i v ní vyprávěl o cestě mladého pastýře za jeho snem. Byl, a i nyní je přesvědčen, že každý člověk má svůj osobní příběh, ale jen málokdo ho dokáže prožít. Lidé volí raději pohodlí a jistotu místo rizika, říká znovu.

Obdobné otázky si klade, respektive jeho vypravěči Koptovi kladou tázající se. Jen autor ví, nakolik mu šlo o připomenutí egyptské koptské národní církve, sahající svými kořeny do 1. století n. l. Nezakrývá, že přemýšlí o textech, jimž bylo „dopřáno“ stát se součástí bible. Poselství této knihy však spočívá v něčem jiném. U onoho řeckého učence se ve chvíli předcházející zkáze (či zrození?) sejdou rabín, beduín (vyznávající islám) i křesťan a shodnou se, že si mají navzájem co říci. Lidé nemohou žít v nenávisti. Naopak, měli by se, myslíce na problémy osamění, lásky, nepřátel i přátel, snažit domluvit. V tom je Coelho člověk schopný oslovit celý svět.

Celkové hodnocení 85 %