Narozdíl od předcházejících dvou seriálů v České televizi má Místo nahoře nejlepší výchozí pozici. Nenavazuje (jako Nemocnice na kraji města po 20 letech) na úspěšnou sérii starou dvě desetiletí, ani nevychází (jako Černí baroni) z úspěšné knižní předlohy. Stojí samo za sebe, je ze současnosti a premiéra napověděla, že má šanci stát se solidním a kvůli pohodě mezi zaměstnanci veřejnoprávního média i dobře a ostře sledovaným dílkem.

Jenomže buďme ostražití. Také první díl Černých baronů nevěstil nic zlého a výsledek se nakonec ukázal být tristnější, než by si dokázal představit sám Kefalín.

Vetchého kanape a známí herci

Režisér Karel Smyczek je zkušený praktik, který dobře ví, že každý nový a dlouhý seriál musí být prodchnutý křiklavými hereckými jmény, která dokáží připravit cestu novým tvářím. Hned do prvního záběru tak nasadil Ondřeje Vetchého a staré kanape, brzy přišli ke slovu Tomáš Hanák, Miroslav Táborský, Simona Stašová, Vilma Cibulková i prostořeký stěhovák s modrou avií, tedy plejáda stabilních opor.

Vedle nich vystrčily růžky sympatická Barbora Seidlová v roli Martiny Lukešové, jiskrou v oku vybavená Petra Jungmanová coby Rokytová i Veronika Gajerová jako treperenda Nesvadbová. Jisté kouzlo má rovněž malá Lucie Štefková jako Hanička Lukešová, nicméně připišme to spíše jejímu věku, výšce, váze, barvě vlasů, očí a schopnosti roztomile něco málo na kameru říci.

Oporou hereckým výkonům byl v prvním díle scénář. Rozvíjející se příběh brzy získal spád, divák se mohl letmo seznámit s hlavními hrdiny a brzy pochopit jejich přednosti a mindráky. Tvůrci šli rovnou na věc, žádné dlouhé osahávání terénu. Kromě toho je scénář vtipný a v tomto ohledu funguje.

Zatímco vám mohlo být při šprýmech v Černých baronech stydno, vidět Miroslava Táborského švihácky navztekaného ve věru "tradičních" trenýrkách či registrovat průpovídku Vilmy Cibulkové (zde Cihlářové) o tom, že už příště žádnou pomazánku ochutnat nedostane, je přinejmenším úsměvné.

Uvidíme, co Hanák

Co bylo v prvním díle nedobré? Poněkud neohrabaná byla scéna, kdy Martinu Lukešovou potká na ulici místní týpek a podivuje se nad tím, že se jí chce do školy. Přesněji: podivný byl ten týpek.

Tradičně pomalu se rozehrává Tomáš Hanák. Jednak není zvyklý na roli tatíka, k tomu je typově spíš světák než zbohatlík a do třetice nutno podotknout, že mu roli malinkatého českého sviňáka při přemlouvání ředitelky přádelny tolik nevěříte. Je to herec jedné polohy a bude pozoruhodné sledovat, jak se ve své roli napříště rozpohybuje.

Obrovskou devízou seriálu je hudba Michala Pavlíčka. Přestože počáteční melodie navozuje spíše sentimentální atmosféru, brzy se ukáže, že je to kompoziční trefa do černého. Do nálady výtečně zapadá, stejně jako text Vlastimila Třešňáka.

Seriál Místo nahoře si první dílem vytvořil dobrou startovní pozici. Nejednoho jistě napadlo, že by nebylo od věci podívat se na něj ještě jednou a v klidu vychutnat nekřečovitě lehkou komiku Simony Stašové, zoufalství maskované chlapskou ctižádostí Ondřeje Vetchého plus otřesné trenýrky Miroslava Táborského.