Pořadatelé soutěže po nich požadují vysokou mravní integritu a osobní zodpovědnost za společenské důsledky svého publicistického působení. Cena Ferdinanda Peroutky se uděluje od roku 1996 vždy v únoru, ke dni Peroutkova narození.

Jak uvedl ve svém laudatiu Jan Bednář, profesionální dráha čtyřiasedmdesátiletého Petra Příhody nebyla přímočará a dělí se na období ovlivněná politickým vývojem. Jeho otec nepřežil nacistické vězení a jako dítě Příhoda vnímal hrůzy války i poválečné zmatky, když dospíval. Na začátku 60. let vystudoval psychiatrii na brněnské univerzitě. Za normalizace publikoval v samizdatu a také v Tigridově exilovém časopise Svědectví.

Po revoluci v roce 1989 mohl začít přispívat do oficiálního tisku. V roce 1990 se na dva roky stal poradcem premiéra Petra Pitharta a od roku 1992 přednáší lékařskou etiku na UK. Své komentáře prezentoval v Rádiu Svobodná Evropa a Českém rozhlase 6.

Nejdůležitějším charakteristickým rysem Příhodových komentářů je podle Bednáře jeho základní životní orientace, náboženské přesvědčení vyrostlé z křesťanství. "Jsem přesvědčen, že jeho křesťanská orientace ve skutečnosti konvenuje názoru velké části české společnosti a má jí hodně co říct, i když většina lidí ve statistických průzkumech uvádí, že jsou nevěřící," míní Bednář.

Třiačtyřicetiletý Petr Fischer psal od konce 90. let pro Lidové noviny, Respekt a časopis A2. Psával o kultuře, ekonomii a v roce 2001 se stal hlavním komentátorem Lidových novin. Roku 2003 přešel coby politický analytik k BBC. V roce 2006 nastoupil do Hospodářských novin, v nichž vedl tři roky kulturní rubriku. Od října 2009 se na další tři roky stal šéfem obnovené kulturní redakce České televize. Od podzimu 2012 se jeho komentáře opět objevují v Hospodářských novinách, na serverech a občas je zván i do ČT.

Vyslovuje se ke kulturnímu dění, k obecným politickým, ekonomickým a zahraničním otázkám České republiky. "Jeho jazyk je vytříbený, styl elegantní a sdělný. Bývá ve svém psaní sice tvrdý a s nezamlžovaným pohledem, vždy však slušný a snažící se co nejobjektivněji vnímat situaci hodnoceného objektu," uvedl ve svém laudatiu Vladimír Bako.