Od chvíle, kdy se ne moc šťastní a ne právě bohatí manželé (kuchař a pošťačka) stanou náhodnými svědky vraždy, začnou se dít věci stěží uvěřitelné až bizarní. Přestože se potkají s vrahy nedaleko místa činu, kde už leží jedna nepohodlná mrtvola, zabijáci je z nějaké skryté pohnutky nechají žít a radši později spustí lavinu zastrašování a svádění.

Scénář neodpovídá ani na další, a to základní otázky. Proč oba zločinci – majitel luxusního hotelového komplexu s golfovým hřištěm a policejní plukovník – vraždili v lese sami, místo aby si na to někoho najali, a proč se náhodných svědků nechtějí zbavit později jiným způsobem, když už se jim nechtělo vršit mrtvoly v lese? Proč věří, že je stačí děsit a kompromitovat, když k prozrazení vůbec není třeba úmysl, ale obyčejná chyba, jaké se amatéři ve světě zločinu dopustí prakticky se stoprocentní jistotou?

Bábovka se vzmuží

Suverenita, s níž film diváky podceňuje, dosahuje vrcholu, když pošťačka vzápětí po znásilnění začne vrahovi tykat a z aférky se rozvine nevěra, která skončí tak náhle, jako začala. Přesně ve chvíli, kdy se to autorům hodí, aby už mohli s celou historkou skoncovat – v plané moralitě, kdy se manžel-bábovka konečně vzmuží a zavolá na policejní inspekci, čímž si v očích ustrašené ženy paradoxně vyslouží jiskřičku uznání.

Stát se sice může cokoli, nicméně vršit absurdity bez vysvětlení může nanejvýš nonsensová bajka. ČT propagovala film jako thriller, ale to by musel diváka přimět, aby se o hrdiny bál. Nejde ani o psychologický příběh o krizi vztahu, i když o té se asi chtělo hrát nejvíc – ani taková krize se totiž nemůže uplést z nesmyslných okolností. „Ocenění“ zaslouží snad jen síla přesvědčovací schopnosti, která dovedla film k realizaci.

Celkové hodnocení 10%