Vnitřní zdůvodnění takové odtažitosti od Našeho městečka bych vyjádřil větou, že se mé přirozenosti příčí literatura typu "chřadli a chřadli, až uchřadli". To je důvod proč jsem nikdy nevzal na milost Kvapilovu Princeznu Pampelišku ani Wilderovo Městečko. Člověk se má osudu vzpírat, s draky zápasit.

Divadlo má rádo vzrušení

Jenom uznávám, že když je někde bouří a vichrů nadmíru, a že si jich Mahenovo divadlo s brněnskou činohrou i celé Národní divadlo užilo v posledních letech dost, ať už licitací o post direktora divadla nebo šéfa souboru, potom si možná uklidnění i zaslouží. Tím spíš, že se režie ujal téměř symbolicky právě odvolaný šéf, jehož vedení vůbec nebylo tak zcestné, jak si mnozí brněnští radní nechali čerty našeptat.

Ostatně myslím si, že Srbova Marketa Lazarová v Mostu byla nejvýmluvnější odpovědí. To se v Brně jen dosud nechtělo řešit problém činohry ze správného konce. Ani nejnovějšímu vedení moc ne. Někdo se ale císařského řezu bude muset dopustit: rozpustit soubor a vybudovat nový. Aby talenty, které o sobě dávají vědět v jiných divadlech, z Brna po roce neutíkaly, neboť cítí, jaké zplanění jim hrozí. Za všechny: Jakub Škrdla, Filip Čapka...

Hra bez příběhu

V Našem městečku všechno plyne nevzrušeně a pokorně, to už mám zase na mysli to Wilderovo. S tím nemůže udělat nic ani režisér kvalit Zbyňka Srby. Rodina Gibbsových a Webbových spolu sousedí. Žijí počestně vedle sebe, spolu, rodí se, uzavírají sňatky a umírají, aby jim v autorské fantazii bylo umožněno aspoň na chvíli se vrátit...

Život plyne, temperamentu k němu není třeba, lidé jsou smířeně moudří, revoluce jim nehrozí, na onen svět odcházejí většinou s pánembohem usmíření. Na věčnosti budou přece ještě celé věky, co chtít víc. Hra bez příběhu, bez konfliktů, a skoro i bez emocí.

Komu to v divadle stačí, odchází z Našeho městečka smířen třeba i sám se sebou. Mohl k němu poslouchat dobrou scénickou muziku Oldřicha Veselého, sledovat scénografickou krajinu s domy obou rodin a se hřbitovem Petra Kastnera, a také herecké výkony: Františka Derflera, Jany Hlaváčkové, Ondřeje Mikuláška, Ivany Valešové, Antonie Talackové, Moniky Dudkové... Příště snad bude bouřlivěji. Ale snad jenom na jevišti.

Národní divadlo Brno - Thornton Niven Wilder: Naše městečko.

Přeložil Martin Hilský. Režie Zbyněk Srba, dramaturgie Marek Pivovar, scéna Petr Kastner, kostýmy Kateřina Hájková, hudba Oldřich Veselý.