Lars von Trier je tu se svým novým experimentem Dogville, který rozčeřil festivalovou hladinu loni v Cannes, kde měl světovou premiéru ještě před definitivním distribučním střihem, jímž ho režisér upravil z více než tří hodin na pořád ještě lehce stravitelných 140 minut. Drama o krizi morálky s vynikající Nicole Kidmanovou v hlavní roli ocenili i diváci karlovarského festivalu.

Ruská kinematografie se představí dvěma filmy - snímkem režiséra Alexandra Sokurova Ruská Archa a novinkou Andreje Končalovského Dům bláznů. Ruská Archa je filmovým esejem o kořenech i plodech ruské duchovní kultury, setkáme se v ní velkými dějinnými osobnostmi jako je Kateřina Veliká či Mikuláš II i s bezvýznamnými pěšáky historie.

Andrej Končalovskij zase představuje v Domě bláznů podobenství o hranicích normálnosti v současném světě. Jeho film inspirovaly skutečné události za první čečenské války.

Slavný britský herec Peter Mullan (hrál např. ve filmu Kena Loache Jmenuji se Joe) režíroval příběh Padlé ženy inspirovaný skutečnou událostí z Irska minulého století. Film je drsnou kritikou irské společnosti, která v druhé polovině 20. století "provinilým" dívkám a ženám na okraji společnosti nedává právo na svobodný život, nýbrž na teror v klášteru milosrdných sester.

Španělsko-argentinský snímek Syn nevěsty zase bez sentimentu mistrně balancuje na hranici mezi komedií a dramatem v příběhu, jehož ústředním tématem je krize středního věku.

A konečně z Velké Británie je tu ještě umělecký dokument režiséra Simona Pumella Bodysong. Pumell v něm na půdorysu dějin kinematografie natočil film o zrození, nevinnosti, lásce, sexu, násilí, snech a smrti. Záběry z filmů, zpráv či natočené na amatérskou videokamerou, podbarvené sugestivní hudební stopou vytvořenou kytaristou ze skupiny Radiohead Jonnym Greenwoodem , představují desítky minipříběhů vkomponovaných do modelů obrazové metafory nejen o základních věcech života.