Hlavní obsah

Oživlí čeští i němečtí duchové Šumavy

Právo, František Cinger

Do Vimperka, kdysi Winterbergu, a jeho okolí v říjnu 1946 zavádí Martin Sichinger v novém románu nazvaném Duchové Šumavy.

Foto: Foto Profimedia.cz

Martina Sichingera stále fascinuje rodný kraj kolem Vimperka.

Článek

Rodák z tohoto města pokračuje v zájmu o lidi z pomezí Čech a Bavorska, jemuž věnoval předcházející knihy, naposledy prózu Smrt krále Šumavy. Na rozhraní historie a literatury věnované dětským hrdinům objevil tehdy pro českého čtenáře reálného Kiliána Nowotného (1905 až 1977), slavného pašeráckého „krále Šumavy“, předobraz hrdiny z populárního filmu Karla Kachyni.

Jméno tohoto muže narozeného v Kaltenbachu, neboli v obci Nové Hutě kousek od Zadova, který však nebyl nikdy dopaden a zemřel v bavorském Röhrnbachu, se mihne i v nové próze. Je tu však jen jako jeden z trojice legendárních pašeráků Nowotný, Kranz, Ascherl. Pouze někdo z nich by totiž dokázal proklouznout hlídanými hranicemi těsně po odsunu německého obyvatelstva z Bavor do Čech a zpět.

V kraji poskytujícím dřevo k nejrůznějšímu použití včetně výroby světoznámých hudebních nástrojů, v kraji jedinečných skláren, jež dokázaly už před staletími konkurovat třeba i Benátkám, se skrýval stále dostatek bohatství. A to i přes nájezdy zlatokopů, kteří vyslechli výzvy Osidlovacího úřadu: Pohraničí je laboratoř, ve které se zrodí nový národ! A možná že největším z bohatství může být tajemství výroby křišťálového, rubínového a hyalitového skla slavné müllerovské sklárny. Nebo historické listiny nevyčíslitelné hodnoty…

S láskou ke kraji

Autor postupně odkrývá životní osudy Dorly Ascherlové, dcery slavného pašeráka, která se uvolila k tajné noční cestě do Vimperka. A stala se vlastně oním „duchem“ Šumavy. Tak byli kdysi nazývání novicové-pašeráci. Díky Dorle a jejím blízkým čtenář poznává svět odsunutých Němců, podobně jako s jednáním strážmistra rodícího se SNB Jana Firmana se projevuje i „český“ pohled. S láskou ke kraji, s úctou k lidem jiné národnosti, s nimiž se však jako kluk stále setkával. Je zřejmé, že Sichingerovy autorské schopnosti rostou. Zvolil si dobrodružný žánr, skoro by se chtělo říci až detektivní, ale v jeho rámci dokáže zaujmout v mnoha směrech.

Vykreslit krajinu pod „strašlivou“ horou Boubín, na místech, kterým v době nepropustných hvozdů říkali Keltové Gabréta, Římané Hercynský les a Germáni Nort wald. Na nejvyšších kopcích byl před druhou válkou poměr Čechů a Němců jeden ku deseti a najednou se zrcadlově proměnil – po útěku těch, kdo si při odsunu nechtěli nechat odvšivovat vlasy práškem DDT, i po odjezdu dalších, tam zbyli antifašisté a odborníci nezbytní pro provoz podniků. Lidé omezovaní, hledající však také usmíření i novou podobu života.

Je Sichingerovou zásluhou, že ožívá zapomínaná nebo přehlížená doba. Včetně připomínek pokynů z Prahy, které požadovaly, aby se Češi, jež po staletí žili s německými spoluobčany, rovněž vystěhovali do vnitrozemí a byli nahrazeni těmi „pravověrnými“. Dokáže to učinit, aniž by porušil jemné tkanivo slovesného umění.

Celkové hodnocení: 80%

Reklama

Výběr článků

Načítám