Článek
V zahraničí je obecně respektován jako jeden z prvních tvůrců skleněné prostorové plastiky. Společně se Stanislavem Libenským a Václavem Ciglerem otevřeli cestu k použití skla v dílech, která se ve dvacátém století stala konkurencí tradičně pojatým sochám z bronzu, dřeva a kamene.
Na mezinárodní scéně se Roubíček jako sklář-sochař poprvé představil na Expu v Bruselu v roce 1958, kde svým monumentálním dílem Sklo – hmota – tvar – výraz natolik ohromil veřejnost i odborníky, že si odvezl hlavní cenu výstavy. S úspěchem pak představil své skleněné objekty po celém světě. Tu dobu v Museu Kampa připomínají Montrealské sloupy, které měl autor v Kanadě na Expu v roce 1967. Jde o jejich současnou autorskou repliku, jež vznikla loni ve sklárnách.
Většina exponátů v bývalých Sovových mlýnech pochází z posledních dvou desetiletí. Roubíček je na výstavě vzájemně promíchal tak, že v hlavní místnosti v přízemí působí jako jeden velký sklářský objekt. Tato kreativní improvizace nabízí nevšední zážitky.
Úžasné jsou třeba mnohametrové kovové konstrukce, na které se navíjejí zářící bílé skleněné formy, osvětlované speciálními zavěšenými lampičkami, nebo naopak velmi barevné starořecké sloupy vytvořené z rozměrných skleněných válců a pestře pomalované, což by mohlo být označeno za jakousi antickou postmodernu.
Roubíček přímo srší nápady. K vidění jsou spirály z kroucených skleněných tyčí, reliéfy ze střepů, které vytvářejí díky světlu a spektrálním lomům rafinovanou hru barev, skleněné květy „zvadlé“ vysokým žárem, gigantické obří číše i jakési fantazijní figury s křídly, připomínající motýly z imaginace pozdně gotického Hieronyma Bosche.
Abstrakce a realita často vzájemně splývají v jeden celek. Sklo má někdy u Roubíčka charakter náhle zmrzlé vody, jindy rozkvétá v podobě barevného stromořadí. Z loňského roku jsou na výstavě i rozměrné abstraktní konstrukce z vyleštěné mosazi a železa, které ke sklu vytváří působivý optický a materiálový kontrast.
V katalogu výstavy má osobní vyznání sběratelka Meda Mládková. Připomíná v něm jeden historický fakt, který je v Česku takřka neznámý. V roce 1983 Roubíček vystavoval ve Spojených státech a tehdy celou jeho výstavu skla koupil guvernér státu Texas John Connally, což je onen slavný politik, který seděl v autě vedle J. F. Kennedyho, když byl na prezidenta v Dallasu spáchán atentát. Dodnes není jasné, jakému americkému muzeu Connally soubor věnoval.
Manželský dialog
Devadesátiny oslavila loni v červnu také sklářská výtvarnice Miluše Roubíčková a i ta má k jubileu v Museu Kampa samostatnou výstavu. Každý z manželů ke sklu přistupuje zcela jinak. Roubíček pracuje rafinovaně s prostorem a průsvitností skla, Roubíčková více sází na neprůhlednou formu a láká ji pestré použití barev. Jde jí zejména o komorní tvorbu, intimnější a tvarově vytříbenou.
V Sovových mlýnech jsou vystaveny její křehké portréty mladých elegantních dívek, které navozují atmosféru obrazů jejího oblíbeného renesančního malíře Botticelliho, ale především tu zaujme díly, která mají hodně blízko k estetice pop-artu.
V Sovových mlýnech jsou vystaveny její křehké portréty mladých elegantních dívek, které navozují atmosféru obrazů jejího oblíbeného renesančního malíře Botticelliho, ale především tu zaujme díly, která mají hodně blízko k estetice pop-artu. Je to třeba soubor barevných nákupních tašek, některé docela přesvědčivě ve skle imitují i igelitové tašky, kolekce vycházkových holí ze skla nebo shluk velkých klubek vlněných přízí, volně rozhozených po podlaze.
Kdyby Roubíčková žila v 17. století, asi by byla nejúžasnějších malířkou holandských zátiší s ovocem a běžnými předměty z domácností. Její výtvarná pointa je ve hře na iluzi, kterou dokáže rozehrát ve skle s výtvarnou kreativitou a jemným humorem. Bilance obou manželů, která dokazuje, že stáří nemá nic společného se stavem ducha, je k vidění do 24. února.