Za dvaatřicet let se svět hudby natolik změnil, že se z obskurního souboru stali uznávaní inovátoři, kteří ovlivnili podobu alternativního a elektronického rocku, byť neuměli hrát. Inspirativní byla jejich snaha odmýtizovat rockové hvězdy i konceptuální si pohrávání s banálními motivy hranými na dětské nástroje. Residents, kteří jsou oceňovaní také jako jedni z průkopníků uměleckého videoklipu, však nemínili žít z odkazu vlastní minulosti, byť se jí nezříkají.

Jasně to ukazuje album Demons Dances Alone, které by se dalo bez větší nadsázky označit za písničkové. Jednoznačně to platí o první části desky nazvané Loss, které se nese v posmutněle novoromantickém hávu. Ale i v druhé části Denial najdeme vedle typicky residentovských skladeb Thundering SkiesMickey Mackaroni s nezaměnitelným zvukem i Betty´s Body nesoucí se v duchu elektronického rocku okořeněného sólem a odlehčenou parafrázi barových skladeb z 60. let Brother´s Paul.

Make Me Moo sice dojde na typické dětské hlasy, ovšem i poslední část má nezvykle nostalgický zvuk. Snaha vymanit se ze zavedeného schématu je patrná i v dravé funkové instrumentálce Baja. The Residents se prostě míní zbavit stínu minulosti. Ortodoxním fanouškům to může vadit. Změnit pojetí je však pořád lepší než donekonečna rozmělňovat postupy z jejich nejslavnějších desek, které skupina nemůže překonat.

The Residents: Demons Dance Alone

58:31 Euroralph / Black Point