Článek
Jak jste v Číně oslavili příchod nového roku?
Po úspěšném koncertě v Lanzhou se orchestr odebral do místní restaurace na večeři organizovanou pořadatelem turné. Během večeře, která nabídla speciality místní kuchyně, obdržel každý člen orchestru ručně zpracovaný tradiční dárek, takzvaný Chinese knot pro štěstí v novém roce. S blížící se půlnocí si většina členů orchestru objednala ke slavnostnímu přípitku čínské pivo, někteří zůstali věrni zelenému čaji. Po odbití půlnoci si hráči vzájemně popřáli a odjeli na hotel, kde pokračovaly skromné přípitky, poněvadž orchestr druhý den časně ráno letěl do Guangzhou, kde se konal další koncert turné.
Mají Číňani poslední prosincový den nějaké speciální rituály?
V Číně se přechod roku neslaví tak jako u nás. V Číně je 31. prosinec státem oficiálně uznaný poslední den roku, kdy většina lidí chodí večer na koncert klasické hudby anebo si doma pustí každoroční novoroční koncert vídeňských filharmoniků z Musikvereinu. To je tradiční večer normální čínské rodiny. Proto měla Pražská komorní filharmonie 31. prosince a 1. ledna koncerty.
Mohu potvrdit, že jsme na nich viděli mnoho mladých rodin, a především mě překvapil velký počet mladých lidí na vystoupení. Konzumace lihovin při těchto příležitostech je takřka vynechána. Někdy, a to většinou ta nejmladší generace, vyjde po hluboké půlnoci do ulic. Mladí lidé jen tak korzují, vykládají si a baví se, opět víceméně bez alkoholu. Potom se seřadí do průvodu a jdou městem podle vytyčené trasy. Číňani slaví zejména příchod lunárního roku. Nejsou to oficiálně státem uznané svátky, spíše hluboce zakořeněná tradice, kterou ovšem provázejí velkolepé oslavy.
Je pro kterýkoli světový orchestr vystoupení v Číně prestižní?
Samozřejmě. Čínský trh představuje obrovské možnosti nejen v oblasti průmyslové, finanční či dopravní infrastruktury, ale také v segmentu kulturním. Je to jedna z oblastí, na kterou bychom se rádi zaměřili, využili možností a v Číně se etablovali. Kromě jiných budeme mít 6. ledna koncert v prestižní National Center Performing Arts v Pekingu. Tvrdí se, že pokud orchestr uspěje v tomto svatostánku čínské kulturní pýchy, jsou šance uskutečnit další projekty velmi nadějné.
Jak reagují čínští milovníci vážné hudby na vaše vystoupení?
Musím říci, že Číňani začínají objevovat svět klasické hudby a také to tak někdy vypadá. Na koncertech se neumějí chovat tak, jak jsme zvyklí my. Velmi často při nich telefonují, povídají si, odcházejí a zase přicházejí. Česká hudba je pro ně pochopitelně cizí, a tak před každým koncertem dostávají s programem leták, na němž je napsáno, jak na koncertě reagovat a jak se chovat. Dočtou se, že nesmějí tleskat mezi větami, a když budou po závěrečné skladbě hodně a dlouze tleskat, tak orchestr přidá jednu skladbu navíc. Toto se samozřejmě děje v těch menších městech. Ve větších jsou kromě zmíněných letáků po stranách velké světelné boardy, na nichž během koncertu neustále svítí název skladby, eventuálně název věty a její tempové označení. Když se blíží konec věty, uprostřed hrané skladby, na tabuli svítí nápis „prosím, netleskat mezi větami“, nebo když se někdo choval hlučně, ihned v této souvislosti bylo ukázáno na tabuli „prosím, chovejte se tiše, jste na koncertě, a zůstaňte během provádění skladby usazeni na svém sedadle“.
Striktně je zakázáno focení a natáčení na mobilní telefony nebo kamery. Pokud někdo začne fotit, pořadatelé mají takové malé tužkové lasery, kterými okamžitě posvítí na přístroj, takže vám znemožní uskutečnění snímku.
Jaké je v Číně povědomí o dílech Smetany, Dvořáka a Janáčka, z jejichž tvorby na turné hrajete?
Nejznámější český autor je v Číně Dvořák. Smetana a Janáček nejsou hráni skoro vůbec. Obecenstvo na ně ale reaguje velmi pozitivně, zejména mě překvapila reakce na provádění skladeb Leoše Janáčka. V tomto případě je Pražská komorní filharmonie opravdu průkopníkem české hudby v Číně, poněvadž hrajeme Janáčkovu Žárlivost, což je v Číně absolutní premiéra.
Odezva na skladbu je skvělá, stejně jako u jednoho z Janáčkových Lašských tanců, Čeladenského, který je jedním z přídavků koncertu. Velmi populární a často hraná je v Číně Dvořákova 9. symfonie, proto jsme se s pořadateli dohodli zařadit na program ne často hranou jeho 8. symfonii.
Seznámili jste se s nějakými díly čínských autorů?
Díla čínských autorů nejsou vůbec známá a ani nebyl požadavek na jejich interpretaci. Jejich hudba je naprosto odlišná evropské, jak po stránce tonální, instrumentální, tak po stránce melodické. Je to spíše harmonické prolínání několika tónin, kterým chybí hudební struktura, na jakou jsme zvyklí. Pokud jsou hráni čínští skladatelé, jejich skladby mají většinou jednoduchý stavební celek. Snaží se o evropskou diatoniku, ale působí to spíše jako hudba k filmu či televizním seriálům.