Co znamená Mista?

Multiinstrumentalista. Vyplývá to z toho, že jsem studovala konzervatoř a později i Vysokou školu múzických umění v Bratislavě, obor housle a klavír. Začali mi tak říkat spolužáci a mně se to líbilo.

Proč se nevěnujete klasické hudbě?

Debutovala jsem v roce 2010 ve slovenském národním kole soutěže Eurovision Song Contest. Skončila jsem na druhém místě s písničkou Emotions. Je to taková balada a já jsem v ní hrála i na housle. Tenkrát na mě všichni tlačili, abych ve hře na housle pokračovala. Neměla jsem to ale v plánu. Původně jsem ostatně vůbec nechtěla na housle hrát, byl to nápad rodičů. Já jsem se chtěla věnovat taneční muzice, což jsem před třemi lety také definitivně udělala. Abych nemusela nikomu nic vysvětlovat, přestěhovala jsem se do Čech. Tam začala má cesta zpěvačky v oblasti taneční hudby.

Na Slovensku jste nenašla nikoho, kdo by vás podporoval?

Nenašla. Všichni chtěli, abych se věnovala hře na housle a klasice. Navíc taneční hudba nemá na Slovensku takové zázemí a podporu jako v Čechách. Intuitivně jsem se tedy rozhodla, přijela jsem do Prahy a během prvního roku pořídila nahrávky, které jsem pak rozeslala nejrůznějším lidem z hudební branže. V reakci na písničku Rock It! se mi ozval vyhledávač talentů Martin Červinka. Pracoval tenkrát ve vydavatelské společnosti Sony Music. Řekl mi, že se mu ta písnička líbí, a začali jsme spolupracovat.

Čím vás taneční hudba přitahuje?

Byla to má srdcovka od dětství. Cvičila jsem na housle, ale jakmile jsem skončila, poslouchala jsem taneční hudbu. Tenkrát mě nejvíce ovlivnily písničky z devadesátých let a vlna, která přišla s Britney Spears. Dnes mě v taneční hudbě nejvíce baví současnost. Jsem velkým fanouškem evropské taneční hudby.

Co musí dobrá taneční písnička mít?

Především skvělý beat, nové zvuky, chytlavou melodii i dobrý mix a master.

Chytlavých melodií se v poslední době ale příliš nedostává…

To máte pravdu. Někteří producenti proto kalkulují s tím, že když posluchačům nabídnou povědomou melodii, bude jim evokovat jejich oblíbený hit, příjemný pocit a přijmou i celou novou píseň. Dělají to tak třeba One Direction. V dnešní době není jednoduché vymyslet dobrou melodii. Já se o to ale snažím. Jsem autorkou většiny písniček na své desce.

U jakého nástroje skládáte?

Melodii vymýšlím u klavíru. Aranže se už dělají ve studiu.

Jsou česká a slovenská taneční scéna konkurenceschopné v Evropě?

Abych byla upřímná, podle mě ještě nejsou na úrovni, kdy by se mohly měřit s tvůrci z jiných zemí.

Proč zpíváte anglicky?

Pro mě je to nutnost. Smlouvu na vydání první desky jsem podepsala s německou společností. Díky ní jsem se dostala k asijské vydavatelské společnosti a byla jsem na čínském koncertním turné. Angličtina je pro světový trh zajímavější než čeština nebo slovenština.

Jak na koncerty v Číně vzpomínáte?

Bylo to zajímavé a poučné. Roztáhly se do tří měsíců. Cestovala jsem tam a zpátky, celkem mě čekaly čtyři cesty. Většinou to bylo tak, že jsem odletěla ve středu a vrátila se v pondělí. Vystupovala jsem ve velkých klubech. Na koncerty chodily v průměru dva tisíce lidí, měla jsem k dispozici velké projekce, skvělou produkci. Výsledkem toho je, že mé album vyjde letos i v Číně.

Setkala jste se tam s cenzurou?

Než jsem tam odletěla poprvé, musela jsem čínským úřadům poslat písničky, texty, videoklipy i fotky. Schvalovala to tamní vláda a celý proces trval čtyři měsíce. Při generálce na vystoupení byl přímo v sále agent, který sledoval přípravy, má gesta a oblečení. Na tiskových konferencích jsem měla předem připravené otázky i odpovědi, abych náhodou neřekla něco na téma Tibet, Tchaj-wan nebo Hongkong. Na to jsou čínské úřady háklivé. A nemohla jsem nosit červené šaty.

Proč?

Protože to tam chápou jako podporu komunismu, přičemž si tamní úřady momentálně hrají na to, že komunistické nejsou. Nemohla jsem ale nosit ani věci ve žluté barvě, neboť žlutá je tam barva nějakého spolku, který protestuje proti komunismu. V tomto ohledu to bylo náročné.

Dostala jste se do nějakého problému?

Ne, protože jsem dělala to, co chtěli. Co se kolem mě dělo, ale trochu nahánělo strach. Kam jsem se hnula, tam byli policisté.

Setkala jste se tam s čínskou taneční hudbou?

Ta v podstatě neexistuje. Lidé tam ale poslouchají tchaj-wanskou nebo hongkongskou taneční scénu. Některé věci jsou na velice dobré úrovni.

Co vás čeká v letošním roce?

Na přelomu ledna a února proběhne křest alba. Momentálně se v Čechách začíná hrát singl Show Me, k němuž je i videoklip. Singl vychází i v Německu a poté tam vyjde také album.

Zůstanete v Čechách?

Ráda bych. Stěhování jinam mě neláká. Velice ráda někam vycestuju a pár měsíců tam zůstanu, základnu bych ale chtěla mít v Česku.