Článek
Mezitím jsme si zvykli, že veřejnoprávní zpravodajství se odehrává vestoje, a dosud převažující rodinný program ve spektru stanic doplnil chlapský kanál Novy s názvem Fanda. Vysílá jen pár měsíců, a tak se teprve ukáže, jestli se testosteronem obdařený divák v okolním kuchtění dosud jen marně hledal a teď se konečně taky usadí na kanapi. Každopádně jde o to, nabídnout inzerentům vyhraněnou cílovou skupinu. Podzimem dokonce provanul ještě jeden nový nápad, jak vytěžit reklamní trh. Seriál Obchoďák natáčela Prima přímo v pražském nákupním centru a naštěstí už skončil bez výhrůžky pokračování.
Paradox šetrného žrouta
Den má sice všude 24 hodin, a soukromé televize mají tedy stejně velký žaludek jako veřejnoprávní ČT, jenže jejich apetit nápadně připomíná zvyky tlouštíků z oblíbené reality show Jste to, co jíte vysílané na Primě. Spolykají málem cokoli, hlavně že je toho hodně a nehrozí, že talíř bude brzy zas vymetený.
Zatímco soutěžící v průběhu natáčení často překvapeně zjišťují, že s horou laciného jídla se vůbec nedočkali více muziky a že se šetrnost nakonec obrátila proti nim, když získali bonus v podobě tučnění, lenivění a všeobecného úpadku, komerční televize si varovné paralely asi nevšimly. U vlastní hrané tvorby se totiž držely hlavně jistoty úsporných nekonečných seriálů. Ještě před dvěma lety dokázala Nova příjemně překvapit cyklem Soukromých pastí, který vznikl v éře ředitele Petra Dvořáka, nynějšího šéfa Kavčích hor.
Třetí řada Kriminálky Anděl Josefa Klímy vysílaná letos na jaře byla taky ještě dědictvím lepších časů této stanice, ale na podzim s novým komediálně laděným Gymplem už viditelně přituhlo. Skoro by se chtělo říct, kde že je sladkobolná melodramatická Pojišťovna…
Pravda, kamera tehdy taky neměla zrovna velkolepé příležitosti k procházkám, ale když dostane opušťák ze studia dnes, smí nanejvýš do křoví před školou. V prime timu a po 59 letech televizního vysílání u nás je to tristní stav. Ponechme stranou, že kultura se bez veřejných peněz neobejde a že soukromé televize mají při výrobě jiné cíle i možnosti než ČT.
I s vědomím těchto rozdílů se totiž dospěje k stejnému závěru: argumenty, že psaní a natáčení ve studiu a „v průběhu“ je nutnost diktovaná finančními důvody, jsou na stejné úrovni jako tvrzení obchodníků a výrobců, že většina spotřebitelů chce a potřebuje hlavně levný buřt bez masa, protože alternativou je pouze argentinský steak – „a ten se tak dobře neprodá“. Není to nutnost, je to rozhodnutí. Tlouštíci už na to přišli.
Spící dramaturgie
Oázou pro diváky i filmaře by měly být veřejnoprávní Kavčí hory, ale ty jako by byly kýmsi prokleté. Kdejaký nápad se tu až překvapivě spolehlivě pohřbí. Někdy se to povede dokonce ve větším stylu: cyklus Setkání s hvězdou sliboval poctu slavným českým hercům, ale místo mimořádných rolí pro Janu Hlaváčovou, Dagmar Havlovou, Vilmu Cibulkovou a Bolka Polívku přináší jen sbírku tří miniatur, a většinou ani ne moc dobře napsaných. Mezi beneficí a pouhým laciným pokusem přitáhnout diváky k obrazovce na známá jména se nakonec nenašel téměř rozdíl.
Selhala dramaturgie hned v počátku, nebo nebylo dost peněz na samostatné filmy? Pokud ano, proč se projekt nevrátil do výroby až ve chvíli, kdy byl lépe připravený? Nebo tu snad není dost scenáristů schopných stvořit kvalitní příběh herci na tělo?
Bohužel to není jediný případ, kdy se točilo podle textu, který potřeboval upravit, nebo i přepsat. Například film Sejít z cesty se marně pokoušel vydobýt roadmovie z několikahodinové trasy Olomouc–Praha, kde se toho mezi bohémským pobudou a rozvodovým právníkem ani nemůže moc odehrát.
A mysteriózní Ztracená brána si dokonce ani nevšimla, že vpád jiného světa do Prahy by mohl připadat vědci od Vltavy přinejmenším divný. Divák se tak musí ptát, co vůbec dělá v ČT dramaturgie a jestli filmaři často netočí jen proto, aby se vůbec točilo, když jinde o solidní příležitost nezavadí.
A tak i na ČT z jejích nedělních premiér nakonec zanechaly dojem hlavně příběhy podle skutečných událostí, tj. pokračování série Vetřelci a lovci scenáristy Josefa Klímy, nebo adaptace románu Pavla Kohouta Cizinec a krásná paní, ta hlavně jako příležitost pro herečku Marii Drahokoupilovou. Kéž by se vytrvalé prokletí Kavčích hor aspoň v jubilejním roce podařilo už konečně prolomit. Jistou naději budí nový cyklus Nevinné lži, který je dílem kreativní producentky Soukromých pastí Terezy Vrábelové (Kopáčové).