Na české jeviště se opožděně, avšak pánbůh zaplať, dostává jeden z chybějících článků mezi americkou poválečnou dramatickou klasikou završenou beatnickými revoltami šedesátých let a tvorbou současnou.

Mamet (1947) napsal Sexuální perverze v roce 1974. Od těch časů gradovala jeho tvorba až do let devadesátých, kdy se postupně prosadil i jako filmový scenárista a režisér - od Pošťák vždycky zvoní dvakrát z roku 1981 až po Vrtěti psem (1997) nebo Španělského zajatce (1998). V osobní sbírce má Pulitzerovu cenu i Oscara...

Trapnosti každodennosti

Sokol se pokusil neubrat nic z pověsti, která Mameta v Čechách předchází. Přeložil jeho Sexuální perverze v Chicagu s věrností autorovu akcentování sexuálních pohnutek určujících život jedince ve společnosti. Kvarteto herců Činoherního klubu režijně hnal v krátkých epizodách, místy skoro až skečovitého charakteru, uličkou akcelerujících erotických představ až k trapnostem každodennosti konfrontované s rozdílnou mentalitou i orientací.

Na nástěnce kapitol příběhu se ocitá samčí lov na partnerku i dychtivost být lovena a ulovena. Skeptičtější protějšky obou nesourodých dvojic předpovídají v naději pro sebe samy brzký krach vznikajícího vztahu. Jemu na překážku se pak opravdu vyjeví rozdílná mentální úroveň, zabředávání do bažiny stereotypu, vítězící obhroublost partnera ústící do oboustranného odcizení - a vplutí do výchozího přístavu pohodlného nevztahu.

Stavba Sexuálních perverzí je spíše epizodická, a rozhodně už nepůsobí provokativně, spíše jen anekdoticky. Světové drama je dnes o třicet let dál než v roku vzniku hry. Zůstává sondou do vztahů, v nichž převládá bezradnost, snaha okázale si uchovat nezávislost, za níž ale trčí téměř zoufalé usilování o (neuskutečnitelné) ukotvení.

Praha objevuje Pernetovou

Tomu jsou podřízeny herecké akce. Za silnými slovy Bernarda Litky (Jaromír Dulava) cítíme strach z opuštěnosti. Joan Weberová (Ivana Chýlková) je sice amébní lesbou usilující o závislost spolubydlící, ale je to týž utajovaný strach ze samoty, co z ní činí málem bestii. Dan Shapiro Marka Taclíka je nemyslícím živočichem schopným vyjádřit nadvládu nad partnerkou jen silou paží a hlasu, neumí ale zakrýt vlastní bezradnost.

Objevem v Praze je Lucie Pernetová v roli Deborah Solomonové, postavy možná nejméně zakomplexované, přesto ale nepříliš šťastné. Pernetová zažila zatím největší úspěchy v Mostu, mj. výborným ztvárněním Mimi v Loupežníkovi, Anny v Rozmarném létu, Julie v Romeovi a Julii, nyní je v angažmá Divadla ABC...

Moc dobré herecké koncertování v inscenaci, která možná zůstane s ohledem na odstup od času vzniku trochu nespravedlivě ve stínu módnějších témat.

Činoherní klub Praha - David Mamet: Sexuální perverze v Chicagu. překlad a režie Ondřej Sokol, dramaturgie Roman Císař, scéna Adam Pitra, kostýmy Ladislava Koukalová.