Má album nějaký hlavní motiv?

Ema: Zeroth je otiskem určitého období, to je vlastně pojítko samo o sobě. Všechny skladby vznikly letos, což je důležité. Ačkoli jsou, co se nálady týká, docela barevné, pořád je tam linie, která je všechny spojuje. Asi můžeme mluvit o celkovém zvuku a také kapelním vkusu.

Jedním z důležitých motivů byla i má plánovaná cesta s rodinou do zahraničí. Kvůli tomu si dá celá kapela pauzu. Ještě nevím, jak bude dlouhá, ale před ní jsme prostě ještě chtěli stihnout album. A na červenec máme zase naplánované koncerty.

K novým písním plánujete natočit videoklipy. Jaké budou?

Ema: Máme již hotový klip k písničce No Heil Syndrome, který udělal můj muž. Další video se stříhá. Samozřejmě stále platí naše heslo „ke každé písničce klip“. Fakt je, že teď už máme těch písniček hodně, trochu se nám to vymklo z ruky.

Jak dlouho vám trvala příprava alba?

Šmity: Desku jsme začali připravovat v květnu, když jsem se dozvěděl, že můžu mít na léto pronajaté studio Soundevice. Všichni přinesli několik nápadů a podstatná část desky tak vznikla až během nahrávání.

Která fáze přípravy byla časově nejnáročnější?

Šmity: Nejnáročnější fází bych tentokrát nazval překvapivě mastering.

Ema: Já měla asi největší problém s koncentrací. Vymýšlení hudby, textů, nahrávání, příprava na koncerty – to všechno chtělo velkou dávku soustředění. Všichni máme Luno jako koníček, neživíme se tím. Chodit do práce, do školy nebo se starat o rodinu, to vše jsme vedle toho museli zvládat. Pro mě osobně bylo dost vyčerpávající to ustát.

Tvrdíte, že proti debutu nazvanému Luno (2010) je na aktuálním albu více lásky. Řešíte vztahové záležitosti, anebo jde spíše o nějaká poselství?

Ema: Myslím, že obojí. Žijeme v mimořádné době, dějí se velké věci, a to jak na vztahové rovině, tak celkově. Běžně se mi líbí spíš temné, dalo by se říct až zlé věci. Tentokrát mi to samo šlo jiným směrem. Myslím, že celou deskou se vine spíš takové smíření, cítím skoro až jakýsi úsvit. Poselství je slovo, které mi v souvislosti s tím dost rezonuje, ale rozhodně to není v prvním plánu. Respektive, člověk tvoří, neplánuje.

Co považujete za zásadní úspěchy kapely?

Šmity: Pro mě osobně je největší úspěch to, že mám poprvé po osmnácti letech kapelu, ve které bych žádného člena neměnil. Jak z lidského, tak z muzikantského hlediska. Možná to zní jako klišé, ale v minulosti jsem měl vždycky ve skupině nějaký slabší článek. Buď někdo na ten svůj nástroj neuměl dostatečně hrát, nebo se s někým v kapele nesnesl a podobně.

Loni jste v jednom z rozhovorů prohlásili, že je ještě brzy hodnotit, kam přesně směřujete. Dnes už byste to dokázali říct?

Šmity: Mým cílem bylo ještě si trochu zahrát, než hudba skončí, a to se mi celkem povedlo.

Ema: Plánujeme na nějakou dobu nekoncertovat. Myslím, že se samo ukáže, co dál.