Ovšem kromě nostalgických reminiscencí je třeba vyzdvihnout i Hejdukovo fotografické vidění. Dokáže kompozice jednotlivých snímků ozvláštnit především barvou světel, pohybem, akcí nebo nějakou výraznou grimasou ve tváři umělce. Právě na jeho snímcích si uvědomíme, jakou neuvěřitelnou sílu má na fotografii „obyčejné“ zpěvákovo gesto.

Kladem celé kolekce je fakt, že počet vystavovaných prací nepřesahuje číslo padesát, takže návštěvník nemá pocit duševního zahlcení. Naopak záporem je malá propagace výstavy ve městě dechovky.