Už skoro dva měsíce je na Ellinga a Kjella v Divadle Antonína Dvořáka vyprodáno. Rozkřiklo se, že příběh je mimořádně divácký, i když se programově vyděluje z tvrdé evropské školy tzv. cool dramatiky, v níž se nikdy nejde daleko pro silné slovo, erotické gesto, pro vodku, drogy nebo kopulaci na jevišti, jindy pro zvracení z toho všeho.

Autisté v moderním světě

Oba hrdinové vstupují na scénu po krátkém filmovém šotu z jakéhosi léčebného domova. Naznačuje se, že se jedná o duševně neukotvené, vyšinuté mladíky. Po dosažení plnoletosti se stanou součástí sociálního experimentu, přiznejme si, že v Česku zatím nemožného. Nejenom tím je ale jejich příběh nanejvýš zajímavý.

Město jim přidělí byt, o který se oba autisté mají pokusit starat. To není u lidí postižených autismem, stavem, ve kterém se u pacientů mění vztah k realitě, snižuje se jejich kontakt s okolním světem, nijak jednoduché. Autisté překvapují nečekanými reakcemi, s obtížemi se orientují ve společnosti, nebývají obdaření vůli řešit problémy logicky...

Zpočátku odtažitý vztah publika ke dvěma společenským outsiderům se postupně začíná proměňovat. Drží jim palce, aby ve zkoušce samostatnosti uspěli. Lipus i oba představitelé titulních postav si dali práci a detailně prostudovali chování a reakce autistů. Jak si při té příležitosti nepřipomenout výkon Dustina Hofmana ve filmu Rain Man...

Oba herci - lahůdka pro diváky

Jan Hájek (Elling) mistrovsky vystihl nedotčený, jen při srovnání se společenskými normami majoritní vrstvy jinak orientovaný intelekt s průvodními gesty, mimikou, návykovými činnostmi, schopností vidět realitu (politiku, básníky, sousedy) "jinýma očima", nesporně i s talentem vyjadřovat se metaforicky. Nezapomínejme, že osobnostmi postiženými různou mírou autismu byli Mozart, Darwin, Einstein, Warhol, Hitchcock, Carrol, Dylan, Gates...

Jiný typ autismu, navzájem se k přátelskému soužití doplňující, představuje Jiří Sedláček (Kjell). Absolvoval jen zvláštní školu, orientuje se v prostoru ještě hůř, neustále třímá bedničku s nářadím, ale je důvěřivější, proto se právě jemu nakonec podaří prolomit ledy a naplnit bujnou erotickou představivost vztahem k životem zbité Reidun (Gabriela Mikulková).

Lidskost je to slovo, které objímá z jeviště diváky. A oni, natruc konzumnímu televiznímu braku, příběh Ellinga a Kjella vyslyšeli, přijali a odměnili nekonečným potleskem.

ND moravskoslezské Ostrava v Divadle Antonína Dvořáka - Axel Hellstenius: Elling a Kjell aneb Chvála bláznovství. Přeložila Jarmila Vrbová. Režie Radovan Lipus, dramaturgie Marek Pivovar, scéna David Bazika, kostýmy Eva Kotková.