K vydání minulého alba vás inspirovala vaše žena. Kdo byl iniciátorem realizace novinky?

Tentokrát já sám. Domluvil jsem se se svým dvorním textařem Pavlem Šrutem, že zkusím zhudebnit některé jeho texty ze sbírky Už ráno začal večírek. Potom jsem požádal Pavla Skoumala, aby mi napsal nějaké písničky, a nakonec mi dobré texty nabídl i Honza Lacina, s nímž léta dělám na jiných projektech. Také jsem si pořídil domácí studio, v němž jsem začal točit demosnímky svých písniček.

Jsou na desce skladby, které jsou pro vás v něčem nové?

Jsou tam některé věci, které jsem ještě nikdy nevyzkoušel. Například písnička, která je vysloveně hardrocková. Tento styl jsem nikdy nezpíval, byť jsem v dobách svých začátků koketoval s lecčíms. Je tam i písnička ve stylu country, to jsem také ještě nezkusil. V dalších skladbách jsou zase názvuky jazzu, což už jsem sice v minulosti vyzkoušel, ale není to pro mě běžná hudební poloha. Především jsme se snažili, aby písně na albu zněly tak, jak je pak budeme hrát na koncertech.

Můžete novinku srovnat s vašimi předchozími počiny?

Je určitě rockovější. Je to dáno jejím zvukem i tím, že jsme ji natočili s kapelou, s níž už šest let vystupujeme. Luboš Andršt, který je strůjcem rockového zvuku kapely, hraje ve všech písničkách. Na minulém albu hrál jen v některých. V neposlední řadě je rocková nota dána i tím, jak jsem písničky skládal. Jsem totiž původem kytarista, rocker, takže tenhle vklad se objevil už na prvních demosnímcích. Z dvanácti písní je osm mých a ty jsou rockovější než ty, které na album napsali Petr Skoumal nebo Jan Hrubý.

Na rozdíl od minulé desky vydáváte novinku u nezávislé společnosti Joe’s Garage. Proč jste se tak rozhodl?

Protože jsem zjistil, že politika velkých vydavatelských firem mým deskám nic nepřináší. Pouze na naší práci profitují. Jednali jsme o vydání i s velkými firmami. Vyplynulo z toho ale, že by byly nejraději, kdybychom jim přinesli hotovou nahrávku, ony ji vydaly a pak by nám daly nějaký podíl ze zisku. To nám přišlo úplně zbytečné.

Kterou ze svých desek považujete za nejdůležitější a kam v pomyslném žebříčku řadíte novou?

Každý tvůrce má vždy pocit, že nejdůležitější je nová deska. Já ho mám také. Pokud se na to ale podívám s jistou mírou realismu, pak má nejdůležitější deska byla Kolej Yesterday z roku 1984. Ani ne tak proto, že bych si myslel, že je zásadně nejlepší. Byla to ale nahrávka, která se fantastickým způsobem trefila do všeho, co kolem nás tehdy bylo. Jasně definovala dobu, našla si své místo, soustředila kolem sebe mnoho posluchačů. Písničky z ní dodnes na svých koncertech hraju a dodnes se některé hrají v rádiích. To svědčí o tom, že to asi byla nejdůležitější deska v mém životě.