Autor zvolil metodu vševědoucího vypravěče a jako scenárista z FAMU neodolal nutkání používat v próze filmové postupy, které doplňuje různými meta-komentáři a ironizováním sebe i svých filmových představ. Z textu ovšem zbytečně čiší jistá mladická namyšlenost (myslí si, že televizní diváci jsou idioti, buddhisti jsou idioti atd.). Spisovatel by se přesně takovým formulacím měl vyhnout, protože tím vzbuzuje dojem zahořklého ufňukánka, i když je možná nejchytřejší na FAMU.

Text má docela vtip a příběh uhání jako o závod. Také psychologie postav působí věrohodně. Komplexy zahlcený scenárista, který se potácí na hraně sebevraždy, je jako ze života a následné vysvětlení dětstvím a nesnesitelným otcem se dá očekávat. Také fyzioterapeutka Bára, relativně rozumná a milá postava, je z masa a kostí. Má sílu čtenáře emotivně vtáhnout do děje, když se její život hroutí a na krku má dluhy po jednom povrchním frajírkovi, který nepochopil, že si z něj tuneláři udělali obětního beránka.

Scenárista se dá s Bárou dohromady a čeká je krátký, ale zato bouřlivý vztah včetně epizody s pomateným mafiánem z bývalého SSSR a únosem, který působí v kontextu umělcova příběhu docela zbytečně.

Následující pohled do světa asijských gastarbeiterů a totálně zkorumpovaných úředníků je opět (bohužel) velmi ze života a působivý. Jak autor vtipně píše, Češi jsou takoví přízemní hobiti, kteří nikdy za nic nemůžou a ve svém údolíčku chtějí hlavně klídek. A občas si trochu přikrádat.

Celkové hodnocení: 65%