A lze jen snít o tom, že nad jeho Městečkem si především veřejnoprávní producenti (Česká televize) a snad také distributoři, kteří s nepochopitelnou tvrdošíjností uvádějí do kin vše, co lze z technického hlediska promítat, uvědomí zajímavou věc: pro celovečerní hraný film by měl mít tvůrce alespoň základní povědomí o zmíněných profesích.

Satira z dob restaurace kapitalismu

Čitelným záměrem Městečka bylo natočit satiru o lidech z Buranova, o časech z nedávného přelomu věků, kdy se komunističtí funkcionáři přes noc převlékli do kapitalistických kabátů a pod novou vlajkou zůstali všichni lidé stejní: tlustí, ožralí, sprostí a neskutečně hloupí. Kraus však o nich s nadutou převahou natočil namísto satiry karikaturu bez vtipu, plakátovitý škleb, z něhož na hony čiší potřeba je ponížit a ztrapnit. Což spolehlivě vytěsnilo jakoukoliv stopu nadhledu, humoru a stalo se trapností samo o sobě.

Mozaika místo příběhu

Příběh Městečko nemá. V nahodile poskládané mozaice, která mohla trvat stejně tak hodinu jako pět, předkládá jen hloupé scénky pohříchu bez pointy, které používají ta nejprovařenější klišé z vysmívaných restitučně-podnikatelských komedií počátku devadesátých let.

Po scénách úvodních, v nichž je komunistický tajemník uplácen množstvím chlastu a ´dámou´ na pokoj a v nichž samozřejmě nechybí zvracení, se přes televizní přenos z Václavského náměstí dostáváme do nové doby: v komunálních volbách vítězí Nezávislá erotická iniciativa, do Městečka přijíždí striptérka s obzvlášť ´vydařeným´ číslem, v němž vybraní muži ukusují banán, který si vložila do rozkroku, stařec vyhrává na plese poukázku do veřejného domu. Hlupáci začínají podnikat, manželé se titulují ´ty prase´ ´ty krávo´, místní děvčata poskakují na schůzi vítězné strany po stolech a kamera je zabírá zdola...

Filmařská bezmocnost

Nelze přehlédnout, že Jan Kraus viděl hodně filmů z 60. let a ty Formanovy zvlášť. Bohužel vůbec nepochopil ani to nejzákladnější co ve filmu znamená slovo autenticita. Mnohé z toho, co natočil, třeba opravdu viděl a zažil, ale tím, že to zaranžoval před kameru, ještě nevznikl film, hodný toho označení. Tam, kde Forman přináší skutečně autentické, přesvědčivé, mrazivé i vtipné, emotivně působivé svědectví o lidech, pro něž má laskavé pochopení, vyvěrající mimo jiné z vědomí toho, že doba a prostředí předurčuje jejich životy, tam Kraus po těch "svých" lidech jen se zavilostí a filmařskou bezmocí šlape.

Z neznámých herců a neherců si nejspíš nezapamatujete žádného, těžko si představit, že je vůbec někdo vedl. Předlouhé scény, v nichž se nesmyslně vchází do sálu, jde po ulici, prochází sálem, a které se nejspíš ani nedaly stříhat už proto, že by nebylo možné dodržet délku, potřebnou pro uvedení do kin, jsou jen jedním z prvků, vydávajících smutné svědectví o absenci základů režijního řemesla. Takové lapálie jako vlak, který ještě v předlistopadové době jede s logem dnešních Českých drah, nakonec skoro nepadají na váhu.

Bylo by nespravedlivé pominout ještě jedno srovnání: Zdeněk Troška natočil Kameňák, který nelze označit v žádném směru za dobrý film, ale diváci na něj chodí nejspíš proto, že mají Troškovy někdejší komedie rádi a i tentokrát jim nabídl alespoň dvě hodiny anekdot a vcelku vlídného pohledu také na burany. Janu Krausovi se navzdory všem myslitelným výhradám vůči Kameňáku může o Troškovi leda zdát.

Městečko, scénář: Jan Kraus, Režie: Jan Kraus, kamera: Marek Diviš, hrají: Rostislav Novák, Martin Učík, Norbert Lichý a další, ČR 2003