Článek
My s Arnoštem jsme půlku dětství prožili v bázni, živené zaručenými zprávami, že v brněnské přehradě řádí chobotnice. Odvahu vlézt do vody nám dodali teprve Alexandrovci a jejich hrdinské písně, které nás fascinovaly na Zimním stadionu. Pak už jsme se nebáli ani diverzantských žabích mužů z dolního toku Moravy a Dyje.
Lampiónské Goldflamovy pohádky jsou také o statečnosti. Tedy ne že by tatínek (Václav Rašilov) byl nějak moc velký klaďas. Dobře ale při domácích pracech radí nejenom mamince ve vysokém stupni těhotenství (Zita Morávková). V první pohádce se zaplete se splašenými zvířaty, ve druhé dokonce s bankovními lupiči.
Plno fantazie je v těch vyprávěnkách pro děti od čtyř let. Paní Popletená, prodavač vůní a prodavač textilu (Waldraut Ritterová, Martin Dusbaba a František Čechotský), policejní útvar (Justin Svoboda, Čachotský, Mráz, Morávková). A samozřejmě splašená zvířata: hadi, krokodýli, medvěd, tygr (Mráz, Dusbaba, Čachotský, Svoboda) - a slon tak veliký, že ho hrají hned tři (Mráz, Čachotský a Viktor Stříbrný). Všichni si s autorem a režisérem moc dobře porozuměli.
Ani tatínci nespí
Druhá pohádka je ještě napínavější. Klienti, informátorka, lupiči, ředitel banky. Hrají je zase ti stejní herci. Lupiči jsou dopadeni, žádní hrdinové to nejsou a špatně to s nimi - na rozdíl od opravdových chmatáků motajících se ve skutečném životě u nás kolem vlády rozpočtové odpovědnosti – dopadne.
Je to všecko v Lampionu ještě roztomilejší s muzikou Jana Matáska a na scéně, s loutkami a v kostýmech Petry Goldflamové Štětinové. Děti juchají nadšením, tatínci většinou nespí. To podle toho, jak jsou unavení poradenstvím ve vlastních rodinách.
Městské divadlo Kladno - Arnošt Goldflam: Tatínek není k zahození. Režie Arnošt Goldflam, dramaturgie Zuzana Vojtíšková, scéna, loutky a kostýmy Petra Goldflamová Štětinová, hudba Jan Matásek. Premiéra 12. října 2012 v Divadle Lampion.